| [1] |
Pre z roku 1514 o krddeż rudy. 445
|
|---|
| [2] |
Hroš pověděl: Pane milý, viním tyto: Blażka, Pivci, Kliku, Knoflitka, že sú
|
|---|
| [3] |
tito statek můj ode mne brali; a z té rudy je viním, které sú dobývali, aby pově-
|
|---|
| [4] |
deli, kam sú ji dávali; že o to k nim hledím, že sú jí korbu ukradli a děli; kam
|
|---|
| [5] |
chtěli; že sobě té škody pokládám 6 kop gr.
|
|---|
| [6] |
Havíři žádali pana hofmistra, kdež na nás před VMtí praví, že sme kradli,
|
|---|
| [7] |
ať to na nás uručí, neb neprávě mluví. A toho jemu odpírati chcem před VMtí,
|
|---|
| [8] |
z čehož nás Viní, ať to provodí. Při tom se odvolávajíce na pergmistra, že jest jemu
|
|---|
| [9] |
ta věc vědoma, že sú nám tu rudu pokradli tehdáž, když na den šla; a my sme
|
|---|
| [10] |
byli v dole, a vylezše s tovařišem v 15 hodinách, přišli sme do kavny, a oni rudy
|
|---|
| [11] |
hledají, oznamujíc to pergmistru. A pergmistr pověděl: Slezte zas a pohledejte pilně!
|
|---|
| [12] |
I slezli sme, i našli sme ji i ty zloděje, kteří sú ji nám pokradli, jako pak ty zlo-
|
|---|
| [13] |
děje v své moci máte; a ta jest vyšla na den.
|
|---|
| [14] |
Správa pergmistra o té rudě: Pane hofmistře, páni milí! Já o ničemž
|
|---|
| [15] |
nic nevím o prvním, než teď naposledy pravili mi, že jest se jim korba rudy ztra-
|
|---|
| [16] |
tila. Tu sem ji hned hledati kázal Klikovi a Strbšovi: Lezte dolüv a pohledejte jí!
|
|---|
| [17] |
I lezli a nalezli pachole i s tá rudá. Tu sem já to pachole vsaditi kázal, a potom
|
|---|
| [18] |
sem je dal na rukojmé pod 10 kop gr., kdež jej teď před VMtí stavějí. Při tom
|
|---|
| [19] |
jej jeho rukojmě zase vod pana hofmistra vyručili pod 20 kopami gr. do té pře skonání.
|
|---|
| [20] |
Vajpověď: Tu pan hofmistr s úřadem horním, slyševše žalobu i odpor, to
|
|---|
| [21] |
podle práva rozváživše, o tom tako vypovídají: Jakož jest Hroš prożaloval na Kno-
|
|---|
| [22] |
flíčka a na tovařiše jeho o rudě o první, ptaje se jich před úřadem horním, že chce
|
|---|
| [23] |
věděti, kam sú tu rudu dávali, které sú prve nasekali, neb sû prede mnû pravili, Ze
|
|---|
| [24] |
za hřivnu stojí. K tomu Knoflíček s tovařiši svými odpor Hrošovi učinil, před úřadem
|
|---|
| [25] |
horním pověděl, že jest ta věc o první rudě na místě, a to že jest odpuštěno jim
|
|---|
| [26] |
od Zigmunda z Prahy i od jiných kverkův. Potom při druhém stání vinil jest Hroš
|
|---|
| [27] |
Knoflíčka i s jeho tovařiši z té rudy, které sú potom dobývali, aby pověděli, kam
|
|---|
| [28] |
sú ji dávali, a že o to k nim hledí; že sú jí korbu ukradli a děli, kam chtěli, a že
|
|---|
| [29] |
sobě té škody pokládá 6 kop gr. K tomu Knoflíček s tovařiši odepřel tak: Pane
|
|---|
| [30] |
hofmistře s pány úředníky, nechť poví Hroš, koho viní, že nás zloděje nazývá, a že
|
|---|
| [31] |
bychom my jeho statek kradli a mrhali a dávali, kam chtěli, že toho bůhdá není,
|
|---|
| [32] |
že sme my jeho statku nebrali než za svú robotu, a že to malá věc není, že jemu
|
|---|
| [33] |
toho odpírati chcem před VMtí. A přitom žádali úřadu horního: Kdež praví na nás,
|
|---|
| [34] |
že sme kradli, ať to na nás uručí, neb neprávě mluví, a z čeho nás viní, ať to pro-
|
|---|
| [35] |
vodí A v tom se dokládali pergmistra, Ze on o tom ví, že sú tu rudu jim jiní po-
|
|---|
| [36] |
kradli, a tu rudu sû i s témi zloději nalezli, a ta ruda jest u pergmistra. I poněvadž
|
|---|
| [37] |
Hroš, což jest na Knoflíčka s jeho tovařiši o první rudě i o druhé prožaloval, toho
|
|---|
| [38] |
jest na ně ničímž neprokázal ani provedl; protož aby Hroš Knoflíčka s jeho tova-
|
|---|
| [39] |
fii v té při s pokojem nechal. A Knoflíčkovi s jeho tovařiši ten nářek, čím jest je
|
|---|
