Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
442 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511— 1514.
Páté svědomí Hušovo: Mach šturcíř z Niklas, učiniv přísahu sc: Toho
sem svědom, když křikl Martin Polák, zchytil sem se s lůže. To sem čil, že prchl
od něho, ale neviděl sem žádného. I zběhl sem dolův, vzav na se košili, i přiběhl
sem k němu, an jej již vedá v síni. I ptal sem se ho: Kdo to učinil, Martine?
a on pověděl: Štejgéř! Tehdé se vohlédnu, i dím tak: Bud vám to svédomo, milí
tovaïisi!
Šesté svědomí Hušovo: Matěj Chochol učiniv přísahu oc: Toho sem
svédom, byl hned s vetera se mnü šmelíř v kavně až do té chvíle, kdy Mach křičel
tam nahoře hurtuje se a laje, a já sem nemohl rozuměti, co se děje, zloději-li sú
tam, či co. A já sem ležal u kamen, a šmelíř za stolem; i řekl sem jemu: Šmelíři,
co se to děje? Mach tam velmi laje. A s tím šmelíř ztav (sic), i prchl ven, a traj-
víři již drží Poláka raněného, a Mach již podruhé dolův běžel. I tu sme stáli ohle-
dujíce jej, a on se sehnul chudinka. Ale šmelíř neběhal nikam z kavny, a byl s námi
do vosmi hodin, až sme dolův lezli; a ještě jemu Jan Slepičkův půjčil voštípu, že
jest nesměl domův, až s pacholky šel.
Svědomí Martina Poláka šturcíře: Duchek Patočka, učiniv přísahu
podle práva k svědomí, pověděl: Tak já sem byl na královským díle, a vylezl sem;
a šmelíř Švábský kázal mi jíti po ty podradšachtníky, aby šli na dílo. Já sem po
ně šel, a jda, viděl sem dva, že sú stáli u kavny, ale toho nevím, kdo sú byli;
a potom Martinovi to udělali. Ale já nevím, co sú za lidi byli.
Druhé svědomí Polákovo: Jan Berúnský, učiniv přísahu 9c, to pověděl:
Když sem šel sám třetí s tovařišem s královského díla, co sem měl vyhledati, že
sem toho vyhledal; i přijdu do temnice k premzu a k Martinovi: vyskočí jeden
s voštípem, v černých šatech byl, ale nevím kto, než měl opuštěnú bradu a černý
klobůk. Já nevím, štejgéř-li jest byl, čili kto jiný. A když jest Martin se sehnul,
chtě Кой do šachty vrci, a on přiskočil, uhodil jej v bok voštípem. A druhý stál
také s voštípem mezi dveřmi, ale neznal sem žádného, neb sem tu nedávno. Ale
Martin tu pravil, že mi to štejgéř z Radče udělal. A Mach hutman řekl: Bohpo-
mozi, mili tovafisi, žes mu to udělal, buď čertu tovařišem ! I osvědčil to Mach ika:
Buď vám to svědomo, milí tovařiši, že praví, že mu to štejgéř udělal! Jiného nevím.
Třetí svědomí Polákovo: Jan Mazuch, učiniv přísahu oc, pověděl:
Vylezl sem tu chvíli od vody. Já sem neviděl žádného, kto mu to učinil, aniž
smím praviti; ale ten tovařiš Jan Berúnský lezl přede mnú; neb sem já lezl s světlem
a nad temnici sem sobč kahanec opravoval, ale onť jest šel prve od temnice nad
šachtu nežli já; i já nevím, viděl-li jest on co, čili nic. I přišel sem pak nad
šachtu, a Martin leží na premzu probodený voštípem, a pravil, že mu to štejgéř
udělal. A my ho potom dovedli do Tolpův, pak tam ležal. Jiného nevím.
