| [1] |
442 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511— 1514.
|
|---|
| [2] |
Páté svědomí Hušovo: Mach šturcíř z Niklas, učiniv přísahu sc: Toho
|
|---|
| [3] |
sem svědom, když křikl Martin Polák, zchytil sem se s lůže. To sem čil, že prchl
|
|---|
| [4] |
od něho, ale neviděl sem žádného. I zběhl sem dolův, vzav na se košili, i přiběhl
|
|---|
| [5] |
sem k němu, an jej již vedá v síni. I ptal sem se ho: Kdo to učinil, Martine?
|
|---|
| [6] |
a on pověděl: Štejgéř! Tehdé se vohlédnu, i dím tak: Bud vám to svédomo, milí
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Šesté svědomí Hušovo: Matěj Chochol učiniv přísahu oc: Toho sem
|
|---|
| [9] |
svédom, byl hned s vetera se mnü šmelíř v kavně až do té chvíle, kdy Mach křičel
|
|---|
| [10] |
tam nahoře hurtuje se a laje, a já sem nemohl rozuměti, co se děje, zloději-li sú
|
|---|
| [11] |
tam, či co. A já sem ležal u kamen, a šmelíř za stolem; i řekl sem jemu: Šmelíři,
|
|---|
| [12] |
co se to děje? Mach tam velmi laje. A s tím šmelíř ztav (sic), i prchl ven, a traj-
|
|---|
| [13] |
víři již drží Poláka raněného, a Mach již podruhé dolův běžel. I tu sme stáli ohle-
|
|---|
| [14] |
dujíce jej, a on se sehnul chudinka. Ale šmelíř neběhal nikam z kavny, a byl s námi
|
|---|
| [15] |
do vosmi hodin, až sme dolův lezli; a ještě jemu Jan Slepičkův půjčil voštípu, že
|
|---|
| [16] |
jest nesměl domův, až s pacholky šel.
|
|---|
| [17] |
Svědomí Martina Poláka šturcíře: Duchek Patočka, učiniv přísahu
|
|---|
| [18] |
podle práva k svědomí, pověděl: Tak já sem byl na královským díle, a vylezl sem;
|
|---|
| [19] |
a šmelíř Švábský kázal mi jíti po ty podradšachtníky, aby šli na dílo. Já sem po
|
|---|
| [20] |
ně šel, a jda, viděl sem dva, že sú stáli u kavny, ale toho nevím, kdo sú byli;
|
|---|
| [21] |
a potom Martinovi to udělali. Ale já nevím, co sú za lidi byli.
|
|---|
| [22] |
Druhé svědomí Polákovo: Jan Berúnský, učiniv přísahu 9c, to pověděl:
|
|---|
| [23] |
Když sem šel sám třetí s tovařišem s královského díla, co sem měl vyhledati, že
|
|---|
| [24] |
sem toho vyhledal; i přijdu do temnice k premzu a k Martinovi: vyskočí jeden
|
|---|
| [25] |
s voštípem, v černých šatech byl, ale nevím kto, než měl opuštěnú bradu a černý
|
|---|
| [26] |
klobůk. Já nevím, štejgéř-li jest byl, čili kto jiný. A když jest Martin se sehnul,
|
|---|
| [27] |
chtě Кой do šachty vrci, a on přiskočil, uhodil jej v bok voštípem. A druhý stál
|
|---|
| [28] |
také s voštípem mezi dveřmi, ale neznal sem žádného, neb sem tu nedávno. Ale
|
|---|
| [29] |
Martin tu pravil, že mi to štejgéř z Radče udělal. A Mach hutman řekl: Bohpo-
|
|---|
| [30] |
mozi, mili tovafisi, žes mu to udělal, buď čertu tovařišem ! I osvědčil to Mach ika:
|
|---|
| [31] |
Buď vám to svědomo, milí tovařiši, že praví, že mu to štejgéř udělal! Jiného nevím.
|
|---|
| [32] |
Třetí svědomí Polákovo: Jan Mazuch, učiniv přísahu oc, pověděl:
|
|---|
| [33] |
Vylezl sem tu chvíli od vody. Já sem neviděl žádného, kto mu to učinil, aniž
|
|---|
| [34] |
smím praviti; ale ten tovařiš Jan Berúnský lezl přede mnú; neb sem já lezl s světlem
|
|---|
| [35] |
a nad temnici sem sobč kahanec opravoval, ale onť jest šel prve od temnice nad
|
|---|
| [36] |
šachtu nežli já; i já nevím, viděl-li jest on co, čili nic. I přišel sem pak nad
|
|---|
| [37] |
šachtu, a Martin leží na premzu probodený voštípem, a pravil, že mu to štejgéř
|
|---|
| [38] |
udělal. A my ho potom dovedli do Tolpův, pak tam ležal. Jiného nevím.
|
|---|
