Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
432 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoÿe Kutné 1511—1514.
sterkovi, žádaje jich, aby jemu ty řeči pověděli a aby jemu svědčili, co sú vod Pel-
lanta slyšeli. Potom jest pověděl Pivo šmelcíř, že bych to pro tě, pane Víte, chtěl
rád učiniti; i nepomním, od koho sem to slyšel, toho praviti nemohu. I prosil jest
jich Vít velmi a Zádaje jich tá prosbü, aby se žádného nebáli, že já vám za všecko
slibuji. A potom pravil Vít před nimi, že by Prokopovi ouředníku nechtěli věřiti,
a třikrát na to přísahal. A s tím sme se rozešli.
Mikuláš hanykéř z Dobrovítova, učiniv sc: Stala jest se věc taková, že Špich
z Skalice pověděl jest nám a našim tovařišóm, že by pan Vít mluvil, že by hany-
kéři vzali 4 kopy gr. a pátú na víno; než my sme vod Pellanta toho neslyšeli.
Matěj Malínský, učiniv přísahu oc: Pied BoZim Vstipenim tu sobotu přišel
ke mně Martin Michkův z Bělé, a jest konšelem, žaluje mi toho, že páni crckaféři
jim smlüvy držeti nechtí; a Ze jest se votázal, jdúce z Cechu doliv pana Petra
Pampy, proč se to děje, že jim smlúvy držeti nechtí. A von že by jemu řekl: Dě-
kujte z toho svým hanykéřóm. A co se dotýče pana Jana hanykéře, že jest řekl,
když se jeho otázal Vávra, proč od nás uhlé nechcete přijímati, a von řekl jemu;
Děkujte z toho svým hanykéřóm! Dále co se tkne Víta syna hanykéřova, mám za to,
że jest to bylo před svatým Duchem tu sobotu, tehdy přišel ke mně Špich, z Skalice
rychtář, vyložil jemu rabuši na 6 vozův. A Vít jemu řekl: Co sem se jich velmi
lekl. A von jemu řekl: Pane, však se nemáš čeho lekati, však sem jich jindy dvakrát
víc vykládal, a bývaly po 20 groších, a tyto sú jediné po 14 gr. a 12 gr. Řekl proti
tomu pan Vít: Děkujtež z toho svým hanykéřóm, že sú vzali 4 kopy gr. a pátú
na víno. I osvědčil jest to na pana Víta Špich některými tovařišií, jakožto Malinou.
Tu sobotu před svatá Trojicí poslal Špich syna svého Jana; kdy se vo to zavadil
s Hurtem hanykéřem, tehdy se jest jeho tázal, kteří sú to hanykéři vzali; a von
pověděl, že jest volenec z Příbramě jeden, a dvú že neznám: Pak poslal tu sobotu
pred svatń Trojici Špich syna svého Jana k panu Vítovi, aby pověděl panu Vítovi,
že se na to svadil s tovaryši, a pan Vít bude-li jemu tu řeč chtíti seznati; a von
pověděl, že jemu tu řeč sezná. I seznal jest jako dobrý člověk, ale neřekl jest, by
to od Pellanta slyšel, ani my Pellanta z ničeho neviníme; však jemu Špich v vůči
mluvil před panem mincmejstrem JMtí i před úřadem horním.
Výpověď: Tu pán JMt pan mincmejstr, pan hofmistr s úřadem horním,
vyslyševše žaloby i odpor i svědky rozváživše podle práva, mezi stranami takto vypo-
vídají: Poněvadž Vít, co jest prožaloval, to provodí, že jest Pellant ta slova k němu
mluvil, že by slyšel, že volencovi hanykéřovi 4 kopy gr. od úřadu dány sú, a aby
Vít se zástavy nebál; a poněvadž jest Pellant toho dostatečně nedovedl, i z té pří-
činy JMt pan mincmejstr ráčí vzíti Pellanta v své trestání.
Dálo se tu neděli Omnes gentes v pátek na den rozeslání apoštolův, před
urozeným pánem panem Jindřichem Tunklem z Brníčka nejvyšším mincmejstrem krá-
