| [1] |
432 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoÿe Kutné 1511—1514.
|
|---|
| [2] |
sterkovi, žádaje jich, aby jemu ty řeči pověděli a aby jemu svědčili, co sú vod Pel-
|
|---|
| [3] |
lanta slyšeli. Potom jest pověděl Pivo šmelcíř, že bych to pro tě, pane Víte, chtěl
|
|---|
| [4] |
rád učiniti; i nepomním, od koho sem to slyšel, toho praviti nemohu. I prosil jest
|
|---|
| [5] |
jich Vít velmi a Zádaje jich tá prosbü, aby se žádného nebáli, že já vám za všecko
|
|---|
| [6] |
slibuji. A potom pravil Vít před nimi, že by Prokopovi ouředníku nechtěli věřiti,
|
|---|
| [7] |
a třikrát na to přísahal. A s tím sme se rozešli.
|
|---|
| [8] |
Mikuláš hanykéř z Dobrovítova, učiniv sc: Stala jest se věc taková, že Špich
|
|---|
| [9] |
z Skalice pověděl jest nám a našim tovařišóm, že by pan Vít mluvil, že by hany-
|
|---|
| [10] |
kéři vzali 4 kopy gr. a pátú na víno; než my sme vod Pellanta toho neslyšeli.
|
|---|
| [11] |
Matěj Malínský, učiniv přísahu oc: Pied BoZim Vstipenim tu sobotu přišel
|
|---|
| [12] |
ke mně Martin Michkův z Bělé, a jest konšelem, žaluje mi toho, že páni crckaféři
|
|---|
| [13] |
jim smlüvy držeti nechtí; a Ze jest se votázal, jdúce z Cechu doliv pana Petra
|
|---|
| [14] |
Pampy, proč se to děje, že jim smlúvy držeti nechtí. A von že by jemu řekl: Dě-
|
|---|
| [15] |
kujte z toho svým hanykéřóm. A co se dotýče pana Jana hanykéře, že jest řekl,
|
|---|
| [16] |
když se jeho otázal Vávra, proč od nás uhlé nechcete přijímati, a von řekl jemu;
|
|---|
| [17] |
Děkujte z toho svým hanykéřóm! Dále co se tkne Víta syna hanykéřova, mám za to,
|
|---|
| [18] |
że jest to bylo před svatým Duchem tu sobotu, tehdy přišel ke mně Špich, z Skalice
|
|---|
| [19] |
rychtář, vyložil jemu rabuši na 6 vozův. A Vít jemu řekl: Co sem se jich velmi
|
|---|
| [20] |
lekl. A von jemu řekl: Pane, však se nemáš čeho lekati, však sem jich jindy dvakrát
|
|---|
| [21] |
víc vykládal, a bývaly po 20 groších, a tyto sú jediné po 14 gr. a 12 gr. Řekl proti
|
|---|
| [22] |
tomu pan Vít: Děkujtež z toho svým hanykéřóm, že sú vzali 4 kopy gr. a pátú
|
|---|
| [23] |
na víno. I osvědčil jest to na pana Víta Špich některými tovařišií, jakožto Malinou.
|
|---|
| [24] |
Tu sobotu před svatá Trojicí poslal Špich syna svého Jana; kdy se vo to zavadil
|
|---|
| [25] |
s Hurtem hanykéřem, tehdy se jest jeho tázal, kteří sú to hanykéři vzali; a von
|
|---|
| [26] |
pověděl, že jest volenec z Příbramě jeden, a dvú že neznám: Pak poslal tu sobotu
|
|---|
| [27] |
pred svatń Trojici Špich syna svého Jana k panu Vítovi, aby pověděl panu Vítovi,
|
|---|
| [28] |
že se na to svadil s tovaryši, a pan Vít bude-li jemu tu řeč chtíti seznati; a von
|
|---|
| [29] |
pověděl, že jemu tu řeč sezná. I seznal jest jako dobrý člověk, ale neřekl jest, by
|
|---|
| [30] |
to od Pellanta slyšel, ani my Pellanta z ničeho neviníme; však jemu Špich v vůči
|
|---|
| [31] |
mluvil před panem mincmejstrem JMtí i před úřadem horním.
|
|---|
| [32] |
Výpověď: Tu pán JMt pan mincmejstr, pan hofmistr s úřadem horním,
|
|---|
| [33] |
vyslyševše žaloby i odpor i svědky rozváživše podle práva, mezi stranami takto vypo-
|
|---|
| [34] |
vídají: Poněvadž Vít, co jest prožaloval, to provodí, že jest Pellant ta slova k němu
|
|---|
| [35] |
mluvil, že by slyšel, že volencovi hanykéřovi 4 kopy gr. od úřadu dány sú, a aby
|
|---|
| [36] |
Vít se zástavy nebál; a poněvadž jest Pellant toho dostatečně nedovedl, i z té pří-
|
|---|
| [37] |
činy JMt pan mincmejstr ráčí vzíti Pellanta v své trestání.
|
|---|
| [38] |
Dálo se tu neděli Omnes gentes v pátek na den rozeslání apoštolův, před
|
|---|
| [39] |
urozeným pánem panem Jindřichem Tunklem z Brníčka nejvyšším mincmejstrem krá-
|
|---|
