Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
242 A. XXIX. Listy pani Perchty Lichteniteinské z Rożemberka.
pokračování Diadochu, opisoval celé listy do 4 velikých foliantův a opsané originály někam
stranou odkládal; dílo jeho jest tudíž vzácnou schránkou mnohých listův historicky důležitých.
Z něho jsme vybrali několik kouskův nesprávně sice opsaných, ale proto přece pravých
a dobrých. Konečně jsem také, pozdržev se při pracích svých v Lounech, viděl lístek jeden
Perchtin, kterýž majitel jeho pan A. Merz k opsání laskavě zapůjčil. Jest to proužek papíru
čtyřikráte přeložený beze vší signatury archivální.
Pořádati listy podlé času a doby bylo věcí velmi nesnadnou a sotva se kdy dokonale
provede. K docílení jistoty probrány současné paměti v archivu Třeboňském a srovnány s listy
nedatovanými, ale výtěžek byl skrovný. Mnoho k tomu se přispělo i tím, že se srovnávalo
písmo listův, čímž se poznalo, které jsou k sobě blízké časem, konečně se i doušky srovnaly
s listy podle přeložení svého, čímž dokázáno, které kousky pojednou posílány byly, při čemž
při všem tehdejší p. archivář Th. Wagner a p. adjunkt Felix Zub radou a pomocí skutečnou
nápomocni byli.
Perchta, dcera Oldřicha z Rožemberka (7 1462) a sestra Jindřicha (j 1457), Jošta
(+ 1467) a Jana z Rožemberka (f 1472), narodila se asi r. 1429 z mateře Kateřiny z War-
temberka, a zamluvena r. 1449 dne 9. února Janovi neb Hanušovi z Lichtensteina, za nóhoż
vdána v podzimí téhož roku. První dnové manželství ubíhali jí dosti vesele, ale potom shrnulo
se na nešťastnou ženu tolik útrap, že jinak lépe vylíčeny býti nemohou, nežli žalostnými listy
jejími. Přese všechno napomínání nepolepšil se její osud. Čas od času oddávala se nadějím,
a jediným potěšením byly jí děti její a cesty do otcovského domu aneb na Strážnici. Konečně
ujela od muže svého a žila po jeho smrti (1473) pokojně ve Vídni, kdež r. 1476 ve čtvrtek
po sv. Marku Zivot dokonala. Pochovali ji v staré Lichtenšteinské hrobce v kostele Matky
boží u Skotů. Dcera její Eliška provdala se roku 1467 za Jiffka z Pottendorfu, jediny svn
zemřel tuším před mateří.
Kde není zvláště poznamenáno, jest vše v originále; co jest konceptem a kopií,
všude vytčeno.
1.
1440, 4, April. — Jan papežský legat a arcibiskup Argenský dovoluje Oldřichovi
z Rožemberka a dětem jeho Jindřichovi, Jodokovi, Anéžce, Bertě a Lidmile, aby si mohli
voliti svého zpovědníka a dosáhnouti tím rozhřešení ode všech hříchů. D. v Novém Městě
Salcburské diecese r. 1440 dne 4. dubna. (Lat. RoZemb. arch. v Třeboni II. 13.)
2.
1441, 4. Septb. — Mikuláš volený arcibiskup Pražský a legat koncilia Bazilejského
povoluje v týž rozum. D. v Krumlově r. 1441 dne 4. září. (Lat. R. ar. II. 14.)
8.
144., v Krumlově. — Anézka a Perchta z Rožemberka bratru svému Jindřichovi touží, že
k nim nejede. (Světeckého paměti I. 445, kopie.)
Uroz. p. p. Jindřichovi z Rožmberka bratru našemu milému buď dán.
Modlitvu svú vzkazujem, urozený pane bratře milý, a velmi děkujeme TMti
