Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
298 В. XII. Sněmy moravské
ského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod vše-
lijakých mimo toto srovnání znějících. A v tom se chceme tak zachovati. A VMti
prosíme, abyste VMt ouředníkóm poručiti ráčili; aby se oni věděli v tom tak za-
chovati. A což v té smlúvě vytištěno není, chcme se podle svobod a práv našich
držeti. Jakož pak v úmluvách stojí, tak aby každá strana při své spravedlnosti zuo-
stati mohla etc.
Zase odpověď od pánuov k městóm tato jest dána:
K tomu také pravíme, že se k vám zachovati chcem tak, jakž smlúvy a vý-
pověď královská mezi námi ukazují, i úředníkóm rozkázati, aby se k vám též podle
toho při puohoních zachovali.
Acta sunt hec in dieta et conuentione generali Brunensi in presentia domi-
norum Olomucensium et aliarum ciuitatum nunctiis anno 1516.
CV.
Král Vladislav II. loučí se na smrtelné posteli se stavy markrabství Moravského, poroučí jim
svého syna Ludvíka a dceru Annu, a stanoví správce země. Moravany napomíná, aby svého
zemského hejtmana poslušní byli. Zámek Špilberk má býti z nedoplatků berní vyplacen ze zá-
stavy. — V Budíně 11. března 1516.
Orig. v zemsk. arch. stavovsk. v Brně V. VI. 294.
Vladislav z boží milosti Uherský, Český etc. król a margkrabie Moravský ctc.
Duostojny u Boha otče, urození, stateční, slovutní a opatrní, věrní naši mili! Tajno
vás nebuď, že my nyní z dopuštění Boha všemohúcieho velmi v tčžké nemoci ležíme
a u velikém nebezpečenství zdraví našeho sme, tak že již malý trošt a naději máme,
abychom více královstvie a země naše a krále Ludvíka JMt, syna našeho najmilej-
šieho, fíditi a spravovati mohli. Kdež poněvadž jsme věrnú poddanost s povolnými
věrnými službami a poslušenstviem po vás k sobě vždycky znali, protož, ač by nás
pán Buoh z tohoto světa vzíti ráčil, svěřujeme a poroučieme vám, jakožto věrným
poddaným našim, předkem a přede všemi věcmi duši naši, abyšte ji v modlitbách
vašich ku pánu Bohu poručenu měli a ji nezapominali, a potom již psaného krále
Ludvíka JMt syna našeho najmilejsieho, abyšte jemu věrni a poslušni ve vší povin-
nosti a poddanosti jakožto pánu svému dědičnému byli, a JMti lepší předsebrali a ob-
obmýšleli i k tomu skutečně dopomáhali, aby JMt dostatečně opatřen a královsky,
jakž na to sluší, chován byl až do JMti ščastného spravování, až všemohúcí milý
Buoh JMti k dospělým a rozumným lethóm přijíti popříti ráčí, tak jakž jste to nám
po všecky časy činívali; jiné víry konečně do vás nemajíce, že se též i proti JMti
tak zachováte, pamatujíce na tu povinnost, kterü ste se JMti dobrovolně zavázali,
a zvlášť milosti naše královské, kteréž sme vám vždycky mimo jiné naše předky
slavnfch pamétf okazovali, znajice. A při tom žádáme vás se vší dověrností, že
