Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
170 A. VIII. Psani p. Wilima z Pernsteina r. 1391.
drżeti dal. Neb sem to panu bohu přísáhl, a toho bohdá nezměním; a než bych
to učinil, radši: bych widěl, aby se Pielaučí i s tau rolí propadlo. Ze mne jest
to nepřišlo.
Paklit se zda, Że jsem co winen, wšak máš práwo a řád před sebau: każ-
dému uëinim wšecko rád, což sprawedliwě mám učiniti , jako ten, kterýž pod
práwem jsem.
Ještě já o jiné rolí také s Tebau činiti mám od jiných kruntů; časem jiným
také Tebe to tajno nebude. Ex Pardubic, fer. IV ante dominicam Laetare 1521.
138.
Panu Zdeňkowi Kostkowi z Postupic: w příčině jakéhosi jednání w saukromych wécech.
W Pardubicích, 8 Mart.
S. s. w. u. p. p. a příteli můj milý! Prálbych Wám dobrého. Jà jsem se do
té cedule nepodepsal, a to z té příčiny, neb jsem já ty wěci wšecky na Wojtěcha
syna swého wlożil. Pak já za jiné nemám, než že jím w tom žádná různice ne-
bude, a že on také učiní, což bude míti učiniti; neb za to mám, že jest již
také doma. :
Také jsem já wzkázal panu Slawatowi Košumberskému a pánu Janowskému
starému aumysl múj po pánu Piibkowi. Dobrého nic bohdá mnau rušeno nebude,
než rád k dobrému pomáhati budu: to poznáte. i
A za jiné já tohoto jednání nepokládám, než za dobré; jedné již aby se ta
wéc jednala k lepší podstat6. — Ex Pardubic, fer. V] ante dominicam Laetare
Jerusalem.
139.
Panu Krupému: o propuštění člowčka páně, kteréhož byl uručil (srown. è. 70.)
W Pardubicích, 11 Mart.
Pane Krupy, příteli milý! Posílaní, psaní mnoho sem činil o chlapa jakéhosi
a o jeho sprawedlnosti: nikdá kruntowni wéci neuměl jsem od Tebe dosáhnauti,
neż wżdys jej prawil byti, że jest Twój; a mne takć zprawuji, że je muj. Pak,
by byl i Twój, zda mi se, žebych toho hoden od Tebe byl, žeby oň proti mně
nemluwil. Neb w prawde by mych X chtělo pod Tě, a Ty mne požádal: bez wy-
mluweni bych tak udélal, Zebych jich nedržel, a Tobě jich prál. Ale Ty proto
wuli mas uciniti pro mne neb nechati, co se zdá, a já též zase.
Ale ponewadZz jest wZdy o to rozepře mezi námi, mělliby ten ćlowik ne-
boZátko w swém hynauti, a mnau w tom zaweden byti, nedej mi toho pán bůh!
AniZt ho znám, aniž sem ho widèl jakZ sem Ziw.
