Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
B. IV. Snimowni wici Ceské r. 1449. 255
beze wil lsti zdrżeti a w skutku zachowati, naplniti i uéiniti wiechno podlé wy-
kazanie smlüwy swrchupsané a podlé wznénie wjpowédi, kteráž se stane; a to pod
mú dobrú ctí a wčrú kresťanskú, jako dobrý člowčk. A my a. D. c. d. e. oc. (aż
do dwanácti) rukojmč za swrchupsaného pana Oldřicha jistce našeho, za zdrženie
wšech swrchupsaných wěcí slíbili jsme a mocí listu tohoto jednostajně ruků spo-
leční a nerozdielnů wšichni slibujem, pod základem deset tisíc kop gr., jestližeby
nadepsany pan Oldřich anebo jeho pomocníci odpowědní zašlí, aneb služebníci a
lidé poddaní jich, čehožkoli w tomto listu popsaného, buďto smlůwy, příměřie
aneb wýpowčdi ubrmanské, nezdržal aneb nezdrželi , a podlé smläwy swrchupsané
wykázanie neoprawil neb neoprawili, tak žeby pro takowé nezdrženie neb neopra-
wenie na pana Oldřicha, jistce naseho swrchupsaného, ti étytie páni ubrmané swr-
chujmenowani zäklad seznali jednoswornè: tehdy my swrchupsani rukojmé, základ
tak seznaný swrchupsaný, totiž deset tisíc kop groš. máme a slibujem dáti, splniti
a zaplatiti nadepsanému panu Jiříkowi wěřiteli našemu hotowými penězi, totiž neb
zlatými dobrými Uherskými, také groši dobrými , také i penězi dobrými obecně
w zemi bernÿmi, we dwû mèsieci po ubrmanském seznänie najprwe pořád zbě-
hlých bez poručenie a odtahowánie dalšieho oc.
28.
»Zpráwa posluow od pana zpráwce do Mosta poslaných, rokowat o při mezi mar-
krabí Mišenským a týmž p. zpráwcem.« (Zkopie arch. Třeb.)
Bez roku a místa (podobně z r. 1449.)
Když sme nynie byli přijeli do Mosta, rokowat s markrabí Mišenským a s jeho
raddů, mnoho nám méně podáwáno na počátku, nežli když sme rokowali we Chbě.
A po mnoho řečech mezi námi prošlých, markrabě Albrecht Bramburský a mar-
krabě mladý Mišenský mluwili s námi, abychom jim powěděli konečně, na čemby
chtěl pan zprawce piestati s prately swymi, Ze toho nechtie Misenskému druhé
straně powědieti, než sami od sebe chteliby oné straně toho podati, i wèrnè se
ktomu priéiniti, zdaby k tomu piiwesti mohli. Takž i powěděli sme jim, že k menšie
summě my swoliti nemuožem, než aby za wězně bylo 30,000 zlatých dáno, za
Hoerswerd 10,000 zl. a ktomu základ za wězně, kteříž sů se nepostawili, ježto
za ně pan Gerowský slíbil; a pan Doninský za swé dědictwie chtěl 10,000 zl
mieti. Tehdy markrabie oba s onú stranú rozmluwiwše, potom nám powedčli, že
jiti nikoli to nemuoże, пей tak sami od sebe mluwili, żeby se chtěli: k tomu při-
činiti, by pak i swym doloZiti meli, aby 30,000 zl. za wsecko bylo dáno, a ten
zaklad za wézné nepostawené ktomu. Toho pak dliho my sme odmliwali, chtiece
râdi wiec pfitähnüti, i o to několikrát do Lin sme ku pánóm z sebe wysielali,
widy se o ty wéci trüc, aZ sme jim byli pólpáta tisice ulewili. Potom knieżata
s námi opét mluwili, prawiec k swé wiere a k swé cti i pod prisahü, Ze wyse
