Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
C. IV. Wypisy ze starjch desk dworskich r. 1415. 404
17.
List zaskodnj rukogmjm dany. (XV, 437).
b Mai. 1415.
Ji Noreś z Pnótluk a Mikasek z Pnótluk wyznamawe tiemto listem, ktoż
jej uzří aneb čtůce uslyší, že sme prosili urozených lidi pana Habarta ze Wchynic
a Jindřicha z Chodžowa a Habarta z Solan, aby za nás slíbili židu Šmolowi z Li-
tomitic za patnäct kop gr., a my swrchupsani slibujem jim swů dobrů wěrů, abych-
me je wywadili z té jistiny i z lichwy i ze wsech škod, cozby pro näs wzeli,
tiem wšiem, čím máme nebo mieti budem. Paklibychom jich newywadili, tehdyt
dáwámy jim moc tiemto listem, aby nis mohli jimali, stawowati i nase lidi, i w
zboZie sie wazati, dokudibychom pečeti jich newywadili od žida Šmole z Lito-
měřic z jistiny i z lichwy i ze wżech skod, cozby pro nás wzéli; a my slibujem
proti tomu nic netiekati; paklibychom co proti tomu řekli, tehdybychom proti
swé cti a wiefe řekli, dokudžbychom jich newywadili. A pro lepšie swédomie
swé sme peceti pritiskli k tomto listu. Jenž jest dán léta syna božieho narození
po tisíci po čtyřech stech léta patnástého, w neděli před bożim wstupenim.
18.
Revers manský a slib králi Wáclawowi učiněný. (XV, 59).
24 Aug. 1415.
My Hanus z Erkeric a Jan z Kostelce, purkrabie na Bielé, wyznawame
tiemto listem přede wšemi ktoż jej uzrie neb čtúc slyšeti budú, že slibujem i mame
najjasnějšícmu knieżeti a pánu, panu Wáclawowi, Rimskému tise widy rozmnożi-
teli a Českému králi, pánu našemu milostiwému, z toho zboZie, kteréž jest na JM'
jakožto na krále Českého nápadem prawým spadlo i přišlo po smrti Jana ze Mše-
na někdy řečeného Můcha, a nám i našim dčdicóm od JM“ za wčrnú službu dáno,
jménem we Mšeně, w Lukách i jinde kdež koliwčk jest co mčl, slúžiti jakžto
manowé swobodní, do JM“ žiwota a nic dále, bez swé škody. ač toho zbožie krá-
lowým práwem s pomoci JM“ dosáhnem a jeho w pokojném držení budem, a toho
zbožie utratiti i prodati nemáme do JM“ žiwota jinak než w též práwo, jakož sami
máme. A kdyžby JM“ buoh neuchowal, jehož bože dlůho ostřez, tehdy zbožie
nebožce Janowa Můchowa swobodná we Mšeně i jinde, kdež jest koliwěk co měl,
mají nám swobodna ostati i naším budůcím, a to což jest měl w Lukách služeb-
ného, na tom ma ostati sluzba k Bielé neb k Bezdèzi, kteráž jest byla ot stava-
ol *
