Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
360 A. V. Dopisy Táborské od r. 1443.
(Duše). A jakoż nim píšete o těch pacholiciech, kteti sedie w Sobéslawi,
żadajice aby propuštění byli: myť sme wám prwé tti k waši prosbě, kteříž: po-
prawy hodni byli, propustili, a ti ještě našim lidem k tomu hrozí, a mnozí lidě
toho nám za zlé mají, že sme to proti swé poprawč učinili. A proto nám se
toho učiniti nezdá, bychme je propustili wedle poprawy našie, poněwadž s jistina
popadeni jsů. Než jakžkoli, wám k libosti po Malohradském sme wzkázali byli,
že sme je chtěli na rukojmě dáti.
30.
Táborštj panu Oldřichowi z Rosenberka na předešlé psanj odpor kladau.
Na Táboře, 2% Jan. 1443.
Urozenému pánu, panu Oldiichowi z Rosenberka.
Službu naši, urozený pane mily! wzkazujeme. Wašemu listu porozumeli sme,
w němž píšete mezi jinů řečí, jmajíce za to, že několiko z nás té wálky pozi-
wají, a mnoho z našich toho welikú škodu jmají, nemohúce pro naši wálku swych
obchodów wésti; tudiež dotýčíc, kdybychom sie swými obchody obierali, zosta-
nůce při wysazení ciesařowě slawné paměti, a Němców při pokoji nechali, žeby
na naše lidi nesahali oc. Netřebať jest w tom ustipowati nas. Tajnoť wšie země
nenie, když ciesař slawné paměti do země přitáhl, a nás s zeměmi okolními: smiřil,
toť mnozí dobří lidé wědie w této zemi, žeť sme chtěli rádi w tom míru trwa-
jice po swych obchodiech sie obierati. Ale po jeho smrti nemohlo to nás potkati.
Neb někteří páni Čeští, usilujíce Německý jazyk zwelebiti a Cesky w hlasiech
zemdliti, priwedse Němce do země, nasi chudinu některých náwodem na najwyššie
zahubili, miru slawného sie opowrhše. A poněwadž jich počátek míru rušenie,
bez pochybenie nemóžem jim w tom seděti, když sů nám toho neoprawili; jehož
nenie éáka oprawy, widüce na swych lidech od nich nenabytü záhubu. Pak jakoz
dále dotýčete, že pro naši wálku strach wsie zemi, by budúcie škoda nepřišla:
nezdá sie nám, by která skoda na zemi jmela piijiti, że s Němci wälku wedem;
ano nám lidi do Němec nosie a šacují, a žádný jim za zlé nemá. Wětšíť strach
jest, by škoda na zemi nepřišla skrze ty, ježto jazyk Německý w zemi wždy chtie
zwelebiti. My coz sme komu řekli a slíbili w této zemi, toť dálibuoh držeti mie-
nime, by nám těž drželi prawě a krestansky. A tóż i wśm, kdyż prawite, že
jest waże dódictwie, jiż my nynie za to jmajice, rukojmé ty, jakož žádáte, k wašie
libosti propůštieme, a wéci pobrané také jmaji nawräceny bÿti; to wżdy pamatu-
jice, aéby potom bylo uptáno, nebyti wase dédiéóné, Zebychom sie chtéli w tom
opatfiti. A o ty tii pacholiky, jakozt sme wám nékolikrát psali, prosiece aby je
