| [1] |
360 A. V. Dopisy Táborské od r. 1443.
|
|---|
| [2] |
(Duše). A jakoż nim píšete o těch pacholiciech, kteti sedie w Sobéslawi,
|
|---|
| [3] |
żadajice aby propuštění byli: myť sme wám prwé tti k waši prosbě, kteříž: po-
|
|---|
| [4] |
prawy hodni byli, propustili, a ti ještě našim lidem k tomu hrozí, a mnozí lidě
|
|---|
| [5] |
toho nám za zlé mají, že sme to proti swé poprawč učinili. A proto nám se
|
|---|
| [6] |
toho učiniti nezdá, bychme je propustili wedle poprawy našie, poněwadž s jistina
|
|---|
| [7] |
popadeni jsů. Než jakžkoli, wám k libosti po Malohradském sme wzkázali byli,
|
|---|
| [8] |
že sme je chtěli na rukojmě dáti.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Táborštj panu Oldřichowi z Rosenberka na předešlé psanj odpor kladau.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Urozenému pánu, panu Oldiichowi z Rosenberka.
|
|---|
| [13] |
Službu naši, urozený pane mily! wzkazujeme. Wašemu listu porozumeli sme,
|
|---|
| [14] |
w němž píšete mezi jinů řečí, jmajíce za to, že několiko z nás té wálky pozi-
|
|---|
| [15] |
wají, a mnoho z našich toho welikú škodu jmají, nemohúce pro naši wálku swych
|
|---|
| [16] |
obchodów wésti; tudiež dotýčíc, kdybychom sie swými obchody obierali, zosta-
|
|---|
| [17] |
nůce při wysazení ciesařowě slawné paměti, a Němców při pokoji nechali, žeby
|
|---|
| [18] |
na naše lidi nesahali oc. Netřebať jest w tom ustipowati nas. Tajnoť wšie země
|
|---|
| [19] |
nenie, když ciesař slawné paměti do země přitáhl, a nás s zeměmi okolními: smiřil,
|
|---|
| [20] |
toť mnozí dobří lidé wědie w této zemi, žeť sme chtěli rádi w tom míru trwa-
|
|---|
| [21] |
jice po swych obchodiech sie obierati. Ale po jeho smrti nemohlo to nás potkati.
|
|---|
| [22] |
Neb někteří páni Čeští, usilujíce Německý jazyk zwelebiti a Cesky w hlasiech
|
|---|
| [23] |
zemdliti, priwedse Němce do země, nasi chudinu některých náwodem na najwyššie
|
|---|
| [24] |
zahubili, miru slawného sie opowrhše. A poněwadž jich počátek míru rušenie,
|
|---|
| [25] |
bez pochybenie nemóžem jim w tom seděti, když sů nám toho neoprawili; jehož
|
|---|
| [26] |
nenie éáka oprawy, widüce na swych lidech od nich nenabytü záhubu. Pak jakoz
|
|---|
| [27] |
dále dotýčete, že pro naši wálku strach wsie zemi, by budúcie škoda nepřišla:
|
|---|
| [28] |
nezdá sie nám, by která skoda na zemi jmela piijiti, że s Němci wälku wedem;
|
|---|
| [29] |
ano nám lidi do Němec nosie a šacují, a žádný jim za zlé nemá. Wětšíť strach
|
|---|
| [30] |
jest, by škoda na zemi nepřišla skrze ty, ježto jazyk Německý w zemi wždy chtie
|
|---|
| [31] |
zwelebiti. My coz sme komu řekli a slíbili w této zemi, toť dálibuoh držeti mie-
|
|---|
| [32] |
nime, by nám těž drželi prawě a krestansky. A tóż i wśm, kdyż prawite, že
|
|---|
| [33] |
jest waże dódictwie, jiż my nynie za to jmajice, rukojmé ty, jakož žádáte, k wašie
|
|---|
| [34] |
libosti propůštieme, a wéci pobrané také jmaji nawräceny bÿti; to wżdy pamatu-
|
|---|
| [35] |
jice, aéby potom bylo uptáno, nebyti wase dédiéóné, Zebychom sie chtéli w tom
|
|---|
| [36] |
opatfiti. A o ty tii pacholiky, jakozt sme wám nékolikrát psali, prosiece aby je
|
|---|
| [37] |
|
|---|
