354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

178

takoví lidé, v kterýchž skrze to svaté evangelium takový ohníček zažhnut a roznícen bývá, aby hned zamilovali ty věci nebeské, po nich šli, jich hledali, je sobě za největší zisk a za klénot nejdražší polozili!“ (1. 176). Jen ti, kteří Krista následují, kteří žijí tak, jak Kristus učil, jsou praví členové církve Kristovy. Ideálem církve Kristovy jest Kapitovicírkevbezslávy, cti, bohatství a moci. Služebníci Kristovi trpí pro spravedl- nost. (I. 98). Praví křesťané, kteří následují Krista, jsou naplnění láskou k bližnímu, láskou i k nepřátelům svým; neznají nenávisti; místo této znají jen snášelivost a odpuštění (I. 231) ; milujice i nepřátele své, neodpírajf zlému (1. 562). Jak se proti tomu nyní hřeší! Místo křesťanské lásky jsou samé ,ne- snáze církevní, hádky, různice, svárové mezi předními učiteli, vražedlná se jedněch na druhé zlobení“ atd. (1. 18—79). S radostí má pravý křesťan sloužiti Pánu, jak praví sv. Pavel k Filip. (IV. kap.): ,Radujte se v Pánu vZdycky!' Pravý křesťan slouží Bohu ochotně, s veselou tváří, a bližnímu vždy jen dobře činí, neboť „nechce z nás Duch Páně míti pokryteń zasmušilých neb plačků tvárně nábožných.“ (1. 134). ,Nerozumná pak sluZba jest, chtíti Pána Boba odbýti ze- vnitřní poklonau, zlatem, stříbrem, mšemi, zvony, zpěvy, varhany ete.“ (I. 289). 19) Bůh nežádá též asketického mrtvenítěla, neboť jest „farizejské, zevnitřní a marné, podlé vymyšle- ného náboženství, mrskati se, trápiti, nespáním, postem, prací, jakoby to samo v sobě zásluhau nějakau býti mělo a před Bohem mnoho platilo...* (L 400—401). Asketismu vůbec Bůh nežádá. Kapito není sice proti postu, ale proti těm, kteří postem tělo své trápí, aby svým trápením Bohu se líbili; jakoby byl Bůh takový tyran, že by chtěl míti zalíbení v našem trápení. (I. 465). „Ne zevnitřními věcmi, ne ostříhánímceremonií austa- vení lidských neb kostelních Pán Bůh náš ctěn bývá, ale poslušenstvím slova jeho a ostříháním toho všeho, což on sám přikázal a ustavil“ (I. 537). Bůh nežádá též, aby při každé příležitosti člověk se mu klaněl!l. Klanění má býti nikoliv tělesné, ale duchovní, t. j. úcta k Bohu, láska k němu skryta v ryzím srdci křesťanském beze vší zevnější okázalosti. (I. 600—601). Bůh nežádá, aby byl ctěn na př. processím. Kapito naráží na tento zvyk v církvi katolické v kázání na 5. neděli po veliko-

10) srov, pod. u Chelčického !