| [1] |
|
|---|
| [2] |
takoví lidé, v kterýchž skrze to svaté evangelium takový ohníček
|
|---|
| [3] |
zažhnut a roznícen bývá, aby hned zamilovali ty věci nebeské, po
|
|---|
| [4] |
nich šli, jich hledali, je sobě za největší zisk a za klénot nejdražší
|
|---|
| [5] |
polozili!“ (1. 176). Jen ti, kteří Krista následují, kteří žijí
|
|---|
| [6] |
tak, jak Kristus učil, jsou praví členové církve Kristovy.
|
|---|
| [7] |
Ideálem církve Kristovy jest Kapitovicírkevbezslávy,
|
|---|
| [8] |
cti, bohatství a moci. Služebníci Kristovi trpí pro spravedl-
|
|---|
| [9] |
nost. (I. 98). Praví křesťané, kteří následují Krista, jsou naplnění
|
|---|
| [10] |
láskou k bližnímu, láskou i k nepřátelům svým; neznají
|
|---|
| [11] |
nenávisti; místo této znají jen snášelivost a odpuštění (I. 231) ;
|
|---|
| [12] |
milujice i nepřátele své, neodpírajf zlému (1. 562). Jak se proti
|
|---|
| [13] |
tomu nyní hřeší! Místo křesťanské lásky jsou samé ,ne-
|
|---|
| [14] |
snáze církevní, hádky, různice, svárové mezi předními
|
|---|
| [15] |
učiteli, vražedlná se jedněch na druhé zlobení“ atd.
|
|---|
| [16] |
(1. 18—79). S radostí má pravý křesťan sloužiti Pánu, jak
|
|---|
| [17] |
praví sv. Pavel k Filip. (IV. kap.): ,Radujte se v Pánu vZdycky!'
|
|---|
| [18] |
Pravý křesťan slouží Bohu ochotně, s veselou tváří, a bližnímu
|
|---|
| [19] |
vždy jen dobře činí, neboť „nechce z nás Duch Páně míti
|
|---|
| [20] |
pokryteń zasmušilých neb plačků tvárně nábožných.“
|
|---|
| [21] |
(1. 134). ,Nerozumná pak sluZba jest, chtíti Pána Boba odbýti ze-
|
|---|
| [22] |
vnitřní poklonau, zlatem, stříbrem, mšemi, zvony, zpěvy,
|
|---|
| [23] |
varhany ete.“ (I. 289). 19) Bůh nežádá též asketického
|
|---|
| [24] |
mrtvenítěla, neboť jest „farizejské, zevnitřní a marné, podlé vymyšle-
|
|---|
| [25] |
ného náboženství, mrskati se, trápiti, nespáním, postem, prací, jakoby
|
|---|
| [26] |
to samo v sobě zásluhau nějakau býti mělo a před Bohem mnoho
|
|---|
| [27] |
platilo...* (L 400—401). Asketismu vůbec Bůh nežádá. Kapito
|
|---|
| [28] |
není sice proti postu, ale proti těm, kteří postem tělo
|
|---|
| [29] |
své trápí, aby svým trápením Bohu se líbili; jakoby byl Bůh
|
|---|
| [30] |
takový tyran, že by chtěl míti zalíbení v našem trápení. (I. 465).
|
|---|
| [31] |
„Ne zevnitřními věcmi, ne ostříhánímceremonií austa-
|
|---|
| [32] |
vení lidských neb kostelních Pán Bůh náš ctěn bývá,
|
|---|
| [33] |
ale poslušenstvím slova jeho a ostříháním toho všeho, což on sám
|
|---|
| [34] |
přikázal a ustavil“ (I. 537). Bůh nežádá též, aby při každé
|
|---|
| [35] |
příležitosti člověk se mu klaněl!l. Klanění má býti nikoliv
|
|---|
| [36] |
tělesné, ale duchovní, t. j. úcta k Bohu, láska k němu skryta
|
|---|
| [37] |
v ryzím srdci křesťanském beze vší zevnější okázalosti. (I. 600—601).
|
|---|
| [38] |
Bůh nežádá, aby byl ctěn na př. processím. Kapito naráží
|
|---|
| [39] |
na tento zvyk v církvi katolické v kázání na 5. neděli po veliko-
|
|---|
| [40] |
10) srov, pod. u Chelčického !
|
|---|
