354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

6

nýbrž jedná se о myšlenky mravokárné, o snahu, napraviti mravy a obroditi církev pokleslou v hlavé a v údech; to byla snaha hu- sitství, a počátky této snahy jeví se rozhodně u Waldhausera.

Příklad Waldhauserův povzbudil jiného znamenitého kazatele té doby, Moravana Miltée z Kroměříže. Byl to muž ducha téměř proro- ckého, který hroze se mravní zkázy své doby, jevící se v bezměrné pýše a lakotě, předpovídal příchod Antikristův a konec světa, a uchvacoval český lid silou svého ohnivého přednesu. Jeho význam tkví v živém slovu jeho kázání; literarní činnost jeho není tak skvělá, jako kazatelská, neboť byl muž inspirace, muž slova. (Vrčex L, 51.—52.) Püvab jeho kázání nezáleZel tak v jasnosti myšlenekav trefné, často peprné přiro- zené pravdivosti, jak to bylo při Konradovi, nýbrž ve zbožné vroucnosti a obraznosti s mystickýmnádechem a v mravní nadšenosti. Právě jeho význam jako českého ka- zatele a jeho láska k českému lidu činí ho duchem příbuzna Husovi. (LECHLER, Hus, str. 9., 12.) Co se jeho spisovatelské činnosti týče, napsal česky jen několik modliteb po kázání; z la- tinských jeho spisů vynikají zvláště jeho postilly. Palacký (Radhost II., str. 321.) domnívá se, že Milíč vydal českou postillu, která prý byla později vytištěna, což soudí z Koniášova „Klíče či Rejstříku knih zapovězených“. Dokládá ovšem: „Nám však není o žádném exempláři vědomo.“ Též Jungmann tak soudil. (Hist. lit. č., 2. vyd. 1849, str. 39.) I. J. Hasvs opravuje tuto domněnku v Dodatcích a doplňcích k Jg. Hist. l. č. (I, Praha 1869, str. 21.) na základě referatu J. JiREčKA v Lit. oznamovateli Časopisu kat. duch. 1864, str. 318—390. Citát z ,Klíte" Koniá$ova jest mylný, neboť zápověď týká se nikoli Postilly Milíčovy, nýbrž „Knih o zarmouceních velikých církve a o antikristovi a jeho sedmi ranách“ vydanych od Pavia Byo- žovskéHo a Bmxcíno z Lioka a prohlášených od těchto omylem za dílo Milíčovo.

V novéjsf dobë dokézal L. Kricman= v Listech filol. XVII, 29, ve studii o Milítovi, Ze ,,Knihy o zarmouceních ete. neslozil Milfé, nýbrž Jan z Příbramě v I. 1427—1429. Viz též Ottův Slov. naučný XVII., str. 341.

Kricmawy: podává ve Věstníku čes. Akademie (II., 1893) zprávu o Milíčových postillách. Stěžuje si, že jako o Waldhauserovi, také o Milíčovi nemáme žádné monografie. Literarní činnost Milíčova byla bohatější než Waldhauserova. Z postill jeho známy jsou dvě: Gratiae Dei a Abortivus. Zajímavo jest však, že úplné exempláře