6
nýbrž jedná se о myšlenky mravokárné, o snahu, napraviti mravy
a obroditi církev pokleslou v hlavé a v údech; to byla snaha hu-
sitství, a počátky této snahy jeví se rozhodně u Waldhausera.
Příklad Waldhauserův povzbudil jiného znamenitého kazatele té
doby, Moravana Miltée z Kroměříže. Byl to muž ducha téměř proro-
ckého, který hroze se mravní zkázy své doby, jevící se v bezměrné
pýše a lakotě, předpovídal příchod Antikristův a konec
světa, a uchvacoval český lid silou svého ohnivého přednesu. Jeho
význam tkví v živém slovu jeho kázání; literarní činnost
jeho není tak skvělá, jako kazatelská, neboť byl muž inspirace,
muž slova. (Vrčex L, 51.—52.) Püvab jeho kázání nezáleZel
tak v jasnosti myšlenekav trefné, často peprné přiro-
zené pravdivosti, jak to bylo při Konradovi, nýbrž ve
zbožné vroucnosti a obraznosti s mystickýmnádechem
a v mravní nadšenosti. Právě jeho význam jako českého ka-
zatele a jeho láska k českému lidu činí ho duchem příbuzna
Husovi. (LECHLER, Hus, str. 9., 12.) Co se jeho spisovatelské
činnosti týče, napsal česky jen několik modliteb po kázání; z la-
tinských jeho spisů vynikají zvláště jeho postilly. Palacký (Radhost II.,
str. 321.) domnívá se, že Milíč vydal českou postillu, která prý
byla později vytištěna, což soudí z Koniášova „Klíče či Rejstříku
knih zapovězených“. Dokládá ovšem: „Nám však není o žádném
exempláři vědomo.“ Též Jungmann tak soudil. (Hist. lit. č., 2. vyd.
1849, str. 39.) I. J. Hasvs opravuje tuto domněnku v Dodatcích
a doplňcích k Jg. Hist. l. č. (I, Praha 1869, str. 21.) na základě
referatu J. JiREčKA v Lit. oznamovateli Časopisu kat. duch. 1864,
str. 318—390. Citát z ,Klíte" Koniá$ova jest mylný, neboť zápověď
týká se nikoli Postilly Milíčovy, nýbrž „Knih o zarmouceních velikých
církve a o antikristovi a jeho sedmi ranách“ vydanych od Pavia Byo-
žovskéHo a Bmxcíno z Lioka a prohlášených od těchto omylem za
dílo Milíčovo.
V novéjsf dobë dokézal L. Kricman= v Listech filol. XVII, 29,
ve studii o Milítovi, Ze ,,Knihy o zarmouceních ete. neslozil Milfé,
nýbrž Jan z Příbramě v I. 1427—1429. Viz též Ottův Slov. naučný
XVII., str. 341.
Kricmawy: podává ve Věstníku čes. Akademie (II., 1893) zprávu
o Milíčových postillách. Stěžuje si, že jako o Waldhauserovi,
také o Milíčovi nemáme žádné monografie. Literarní činnost Milíčova
byla bohatější než Waldhauserova. Z postill jeho známy jsou dvě:
Gratiae Dei a Abortivus. Zajímavo jest však, že úplné exempláře
