Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
108
po voněch městech hampýsuov, tancův, neřádův, her, zlých žen!
Mnedle, mnoho-li káží, volají, mnoho-li se na to upláčí? A dějí-liť
kdy co, ale slabě. Právě jako onen věžník starý, když blachne jednů:
hav!, a jednét mu vrže kus chleba, a neb taléž, hnedť nechá: takéž
oni, kdyžť mají dobré bydlo a palec jim podmaże, hnedt vše
oblehčí . „.“ (180%).
Od takových kněží nemohon ovšem lidé očekávatíi,
že by je vedli k spasení: „Toto kněžstvo leckams jinam lid vede,
ono onam, ono onam“ (299b); „nynější mnozí kazatelé leckams jinam
ukazují, než k zákonu božímu, ledakdes jinde hledají spasení...“
atd. (304%), a tak zavádějí lid od Boha.
A lid jim věří, neboť dovedou napínati obrazotvornost lidskou
různými výmyšlenými věcmi, všelikými „básněmi“, nejistými děvy atp.
Vedou lid „К lecjakÿms bobonkuom nejistÿm a zákon Boží kdes
v kautě“ (75%); „lecjakés jim básně pravili a praví a zákona Božího
nechají“ (144%; pod. 178», 335%, 3395). „Máš do téch zákonníkuov
pokrytých, že šesterau věcílidi svodí: jedno lží, dvuhé uměním,
třetí divy, jakož to bylo za onoho Kapistrána, čtvrté náboženstvím
pokrytym, pośmirnym, pótó sliby, anit: ,A, a, jedno bud s námi a do-
pomuožemeť tohoto atohoto a budeš zveleben !* A šesté hrozbau, aniť:
„A, a, musíte do pekla, však ste odřezanci a vypadlí z poslušenství,
nejste v církvi svaté, jste v klatbě!', — Zet toho na&plechají! . .* (335b).
Tím vším mohou špatní kněží lid snadno sváděti,
protože tento oddává sevesvépověrčivostirádrůzným
zevnějším ceremoniím, „zevnitřním svátostem“, jimiž
se dá snadno uloviti. Byla otom již všeobecná zmínka v I. části;
zde to doplníme zvláštními doklady o tom, čím špatní kněží hlavně ze
ziskuchtivosti lid k sobě vábí a od pravé víry svádějí; jsou to:
1. odpustky *%: „odpustci“, k nimž lidé běží ne:lbajíce zákona
božího a přikázání jeho (102%, 117%, 120°, 144% 246", 274^ a t. d.).
„A teď... nám kněží Iháti néco selzi a povédi lehkého, kde bychom
snadně odpuštění hříchuov mohli vzíti: abychom mše zakaupili
a vigiljí a pokropili se. Ale vziti svůj kříž, zapříti sebe, nepřátely
milovati, — tomu hřbet obrátíme!“ (299). „Kněží Ilháři lehce spasení
ukáží: „Tuto máme toliko odpustkuov, tuto toliko. Tuto když políbíš
a tuto vložíš, budeš htíchuov prázden.“ A Ježíše nedbají, ano v něm
95 „Odpustky byly v neblahé paměti od událostí r. 1412, kterými z nich
byly vzaly vlastní počátek domácí nepokoje pro náboženství. Strana pod obojí
neuznávala žádného prospěchu z nich a duchovní neschvalovali jich lidu.“ Tomek,
Déj. Pr. IX. 173.—174.
