Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Žádný spis ostatních předchůdcův Husových ne-
došel takového rozšíření jako postilla Waldhauserova,
Nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i v Bavořích, zvláště
jižních, a v obojích Rakousích byla u veliké oblibě. Nejjihozápadnější
Klicmannovi známá stopa jest v bibliotéce kláštera Svatohavelského
ve Švýcarsku, nejsevernější y Karthouse u Frankfurtu n. Odrou.
ad 2. Dostilla acewrtata jest výtah z veliké postilly,
který samostatně byl užíván a parallelné s ní se rozšiřoval, ač
ovšem mnohem skrovnější měrou. Kíicnman nalezl ji ve dvorní a státní
knihovně v Mnichově (Clm. 7015.), a tento rukopis představuje mu
2. redakci toho výtahu, obšírnější než rukopisy vídeňské. *)
Zajímavo jest, że i ze zkrácené postilly byly činěny
výtahy. Mimo Vídeň zná Klicmann však pouze jediný příklad toho
druhu, v Mnichově Clm. 9733., Prothemata magistri Conradi
de Baltusa per circulum anni, obsahujfe{ themata (nikoli pro-
themata) zkrácené postilly, ač počtem ne zcela úplná.
Nejpatrnější důkaz oblíbenosti postilly Waldhauserovy podává
český překlad její v rukopise Ol. Lye. 2. IV. 7. (stud. knihovna
olom.), o némZ Jin&óex v CCM. 1861 pronesl domněnku, a naposledy
s apodiktickou určitostí tvrdil, že prý je to zbytek české postilly
Militovy. Kdy byl překlad pořízen, nesnadno říci. Rukopis sám
pochází z počátku 15. století; jest velmi pravidelně psán,
písmo ukazuje ještě některé elementy ze stol. XIV. Prvním majetníkem,
kterého lze vystopovati, byla ještě v stol. XV, nějaká ve své důvěře
sklamaná dáma. Ke konci téhož století přešel rukopis do knihovny
karthousy Dolanské u Olomouce. Překlad není ani zcela věrný,
ani zcela volný, a čte se, ač Jireček tvrdí opak, pěkně
a plynně. (Dle Kliemanna.)
V předmluvách k jednotlivým kázáním podávánám
Waldhauser na některých místech názory toho času.
Tak vypravuje, že, poněvadž služební rok o masopustě vždy se po-
čínal, v tento čas čeleď sobě hledala pána, když předešlý s ní ne-
milosrdně nakládal. Při neděli Velikonoční zmiňuje se o tom, kterak
manželky v neděli tuto bijí manžele své metlami nebo rukou, což
nazývalo se „schmeckostern“ ; v tu neděli nosívali též do kostela vodu
a mléko k posvěcení. Tak referuje Menčík, 1. c. 13—-14.
3) MeNčik (l. c. str. 14.) zná rukopisy dvorní knihovny víd. é. 3722, 4385,
obsahující skoro jen citaty, určené patrně pro znalejší kazatele.
