EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
Žádný spis ostatních předchůdcův Husových ne-
[2]
došel takového rozšíření jako postilla Waldhauserova,
[3]
Nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i v Bavořích, zvláště
[4]
jižních, a v obojích Rakousích byla u veliké oblibě. Nejjihozápadnější
[5]
Klicmannovi známá stopa jest v bibliotéce kláštera Svatohavelského
[6]
ve Švýcarsku, nejsevernější y Karthouse u Frankfurtu n. Odrou.

[7]
ad 2. Dostilla acewrtata jest výtah z veliké postilly,
[8]
který samostatně byl užíván a parallelné s se rozšiřoval,
[9]
ovšem mnohem skrovnější měrou. Kíicnman nalezl ji ve dvorní a státní
[10]
knihovně v Mnichově (Clm. 7015.), a tento rukopis představuje mu
[11]
2. redakci toho výtahu, obšírnější než rukopisy vídeňské. *)

[12]
Zajímavo jest, że i ze zkrácené postilly byly činěny
[13]
výtahy. Mimo Vídeň zná Klicmann však pouze jediný příklad toho
[14]
druhu, v Mnichově Clm. 9733., Prothemata magistri Conradi
[15]
de Baltusa per circulum anni, obsahujfe{ themata (nikoli pro-
[16]
themata) zkrácené postilly, počtem ne zcela úplná.

[17]
Nejpatrnější důkaz oblíbenosti postilly Waldhauserovy podává
[18]
český překlad její v rukopise Ol. Lye. 2. IV. 7. (stud. knihovna
[19]
olom.), o némZ Jin&óex v CCM. 1861 pronesl domněnku, a naposledy
[20]
s apodiktickou určitostí tvrdil, že prý je to zbytek české postilly
[21]
Militovy. Kdy byl překlad pořízen, nesnadno říci. Rukopis sám
[22]
pochází z počátku 15. století; jest velmi pravidelně psán,
[23]
písmo ukazuje ještě některé elementy ze stol. XIV. Prvním majetníkem,
[24]
kterého lze vystopovati, byla ještě v stol. XV, nějaká ve své důvěře
[25]
sklamaná dáma. Ke konci téhož století přešel rukopis do knihovny
[26]
karthousy Dolanské u Olomouce. Překlad není ani zcela věrný,
[27]
ani zcela volný, a čte se, Jireček tvrdí opak, pěkně
[28]
a plynně. (Dle Kliemanna.)

[29]
V předmluvách k jednotlivým kázáním podávánám
[30]
Waldhauser na některých místech názory toho času.
[31]
Tak vypravuje, že, poněvadž služební rok o masopustě vždy se po-
[32]
čínal, v tento čas čeleď sobě hledala pána, když předešlý s ne-
[33]
milosrdně nakládal. Při neděli Velikonoční zmiňuje se o tom, kterak
[34]
manželky v neděli tuto bijí manžele své metlami nebo rukou, což
[35]
nazývalo se schmeckostern ; v tu neděli nosívali též do kostela vodu
[36]
a mléko k posvěcení. Tak referuje Menčík, 1. c. 13—-14.

[37]
3) MeNčik (l. c. str. 14.) zná rukopisy dvorní knihovny víd. é. 3722, 4385,
[38]
obsahující skoro jen citaty, určené patrně pro znalejší kazatele.


Text viewFacsimile