Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
80
samy se nemilovaly, vSàk by té pajehy nechaly." (408») Pfri tom v&ak
ženy nepomyslí, Ze krása télesná jest pomíjející, ale duševní
krása —- cnost — že trvá na věky: „Nu, vy ženy, od koho vy tu
krásu máte, zda od přirození? Ba, byť milý Buoh jí tobě nedal, nic
by nebylo! Když se v zrcadlo vzhlédneš, a ty, člověk slušný, velmi-li
milému Bohu z toho poděkuješ a poprosíš, řka: „Milý Pane, nedajž
mi sebe žádným smrtedlnym hfichem zde zmazati a po smrti nedaj mi
skaredymi dably obyvati!? Toť by byla dobrá vzhlédání v zrcadla, ale
ne k fiflování. A ty, babo, drchta stará, opatříc se, a ty, Skaredá,
poprositi milého Boha, aby oné škaredosti věčné byla zbavena, takt
by mélo byti!* (314?) Pycha rozhostila se v§ude, ano i v ko-
stele: „Mnedle, vy pak, máte-li u vážnosti tyto chrámy boží, ješto
prípravné, fiflovné, pysné, hrdé, naduté do nich chodíte, jako k tanci,
u včneích, v perlách, v zlaté, vše?“ (286%). „A poněvadž nad těmi
mštěno bude, kteříž jdau do kostelův a požívají svátostí bez ducha
svatého, co pak díš, stane se těmto, ješto jdau do kostela v duchu
pyšném, hrdém, nadutém ?“ (401%). „Ba, kdo vás na to navede, abyšte
asa v kostele pajchy nechali ?“ (4025).
Lid prý pýchy ani po smrti nezanechá: „Ba ještě i po
smrti své pýchy nenechají, aniť na hroby kamení drahého
s štíty nakladú, ješto to nic pomocno není k spasení, jediné toliko
nějaké posmívání a neb povýšení nad jiné.“ (232°), „Tento lid i po
smrti své pajchy nenechá, ono: „Tuto mne položíte a udělajte mra-
morový kámen na muoj hrob! A toto dajte do tohoto klášter a,
af se za mé vééná památka déje!^" (8425). ?) (Pod. 3619).
Lid pýchu nepokládá ani za hřích: „ctnosti to nazovau
a slusností, fkauc: ,Na nás to slusi...!** (201).
S podobnou horlivostí, jako proti pýše, B. mluví č proti jiným
hříchům; kávrá lakomství a smilstvo, „kteřížto hříchové nyní jsau
náramně se velmi rozmohli v tomto lidu“ (83%); „všady lakomství
panuje* (3172); plyne to z milování světa (37°, 818", 400»).
Smilnych lidí, o nichž praví, že mají druhé místo v pekle
y mukách ihned po kacífích (17%), jest téz veliké množství.
Zjiných hříchů kárá obžerství, opilství a mnohé „roz-
pustilosti“, které zejména o masopustě mají volnost, kdy „mnozit
znova křižují Ježíše svými hříchy, rozpustilostmi* (84b); i horli tedy
proti „ryräni masopůstnímu“ (111°), „Lidé zanechajíce díla
29) Rokycana mluví tu dále o klášteřích, které předkové hojně nadali,
aby měli po smrti památku, nadání ta slouží však prý jen hříchům ... (843a.)
