Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
40
NěkterávšakkázáníJakoubekzačínáihnedtextem,
bez předmluvy, na př. při kázání na 9, neděli po sv. Trojici
(Pav, v !. Korint. v 14. Кар.) & |.
Výklud dělí spisovatel obyčejně nu jednotlivé oddíly podle hlavních
myslenek v epistole obsažených ; tyto tvoří kostru celého výkladu. Na př.
o epištole, která se čte na 7. neděli po sv. Trojici (Pavel Řím. 6. K.)
praví, že se dělí natři „strany“ : „První učí, abychom rovuost spra-
vedlnosti činili... Druhé, abychom služebnost zlosti obrátili v slu-
žebnost života... Třetí, abychom užitek obojího, t. hříchu i spra-
vedlnosti, spatřili tu, neb konec těch věcí smrt jest . . .“ (126%).
Epištolu na neděli 9. po sv. Trojici (Pav. v I. Korint., 14. kap.) dělí
též na tři díly („strany“), celé pak rozdělení shrnuje v jedinou
myšlenku, která jest jádrem celé epištoly i výkladu: „A pro rozum
jasnější a světlejší této Epištoly sluší věděti, že žádost jest kořen
všeho zlého . . .* (1349). Misty ućf, že příslušná epištola
mé dvoji vyznam, ,télestnÿ“, t. j. doslovny, a ,duchovni®, t. j. vyzna-
čující se myšlenkami poučnými pro křesťanský život. Na pi. „Kp. sv. Pavla
1. ke Korint, v V. kapitole. Bratří! Vymeťte starý kvas, abyšte byli nově
pokropeni, jakož jste nenakvašeni. Neb Velikonoc naše, totiž Beránek
Velikonoční, obětován jest, Kristus. Protož hoduojme ne v kvasu zlosti
a nešlechetnosti, ale v přesnicích éistoty a pravdy! (47*)* . . . ,Smysl
telestny této Epistoly jest tento: Korintstt trpéli mezi sebau
nékterakého smilnika, kteryzto vzal Zenu otce svého, t. macechu svau
za svau ženu, jakož praví mistr Haymo A ten učinil všem veliké
pohoršení, pro kteréžto velí jeho vyobcovati, aby jiných nepoškvrnil,
a protož dí k Korintským: Vymeťte starý kvas, t. hříšníka ... ! Ale
duchovním smyslem v této Epištole radí všem hříšným,
hříchův skrze pokání pozbýti . . Druhé, pokrm duchovní přijímati .
Třetí, v čistotě a pravdě ostati, atd,...* (47b—489. Ku konci
vÿkladu Jakoubek pripojuje éasto prosbu anapomenutf,
na př. (2. ned. adv.): „Prosmež Pána Jezu Krista, at ráčí nám dáti
rozum Písma svatého, jímž bychom byli u víře osvíceni, v naději
posilnéni a v lásce zamékéeni, abychom tudy došli věčné radosti
v království nebeském.“ (7%)
Slova, o nichž spisovatel myslí, že potřebují po-
drobnějšího výkladu, rozbírá důkladně, aby se jim
dobře rozumělo. Na př. vykládá o sobotě, že „sabathum“ značí
česky odpočinutí, „pro odpočívání těla Kristova v hrobě“, a specielně
o velikonoční sobotě, že ji Čechové nazývají Bílou pro
dvojí věc: „Najprvé proto, že dříve byl obyčej, kteříž jsau se z po-
