Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
247
Sv. Jan Zlatoústý vykládá, že se to proto stalo, aby to jméno sílilo
umírajícího Krista. Proto také Kristus, když umíral, k tomuto nej-
světějšímu jménu hlavu naklonil. Také my pamatujme v hodinku smrti
na toto jméno! Kazatel uvádí ještě příklady ze Starého Zákona a končí
těmito slovy: „Vemte sobě tedy všichni to jméno místo Novýho Léta
a s ním dělejte, co jsem vás učil, a poznáte, co jsem pravil.“
Kázání druhé jedná o hladu (17—36), třetí (36—52) o válce;
na konci 3. kázání praví kazatel: „Protož petite, proste ve jménu
Ježíše Boha Otce, aby vás tento rok vysvobodil od vojny, moru a hladu
et accipietis, a obdržíte, Amen.“
Přese všecku hovornost a rozvláčnost jeví se přece u Bílovského
snaha, čtenáři podati názorný a důkladný výklad. Ve výkladech
překážejí četné latinské citaty s českým překladem, které
svědčí sice o veliké sčetlosti autorově, ale k jasnosti
a přehlednosti výkladů nepřispívají.
Co v kázáních Bílovského a u většiny kazatelů 18. století uráží,
jest hrubá, vulgarními výrazy naplněná řeč. „Spisovatelé
z chvalitebných úmyslů chtěli psáti srozumitelně, prostonárodně, ale
zaměňovali často prostonárodnost s hrubostí. Jejich
vtip jest většinou drsný, a svádí často i k nevážnosti k vě-
cem náboženským a svatým. Vtom zvláště vyniká Bí-
lovský.“ (Pavel Váša, „Orloj“, národ. evang. kalendář na r. 1898:
„Jak se kázalo a psalo, když se Čechy staly opět katolickými.“
Str. 105.)
Jak zní až odporně a zároveň komicky z úst kazatelo-
vých, který, místo aby kázal mír a lásku, radí hospodářům, aby na
bezbožnou čeládku „vzali dubový štempíl a nabili jim záda, což by
se z nich více neZ z ruénice kauřilo“! (758).
Kazatel zvláště proti ženám nešetří vybraných slov. Vypravuje
na př. starou báji o pávovi, jenž prosil Junonu o hlas slavičí, a praví,
že nespokojené ženy toho páva následují: „Na tu padl los chudoby, schází
jí z kopy groš, oné padl los na jedno oko, jest šilhavá, druhé padl na
hřbet, jest hrbatá, na třetí padl los černý, jest černovoká, čtvrtá bohatá,
pěkná, krásná. Co takové s dobrým losem ? Ještě nejsau spokojeny, rovně
co onen páv; druhá pak ve dne v noci vzdýchá: ,Ach, kýž jsem já
jak ona, taký bych se vdala, také bych měla více kalánův, než mám:
více frejířův, kteří by mně na nohy šlapali; než již jest darmo, ó já
nešťastná osoba! Ta má již pátého muže, já ještě jsem neměla žád-
ného a mnoho auvodu zmeškala. Milý Pane Bože, jak divně ty losy
