| [1] |
|
|---|
| [2] |
Sv. Jan Zlatoústý vykládá, že se to proto stalo, aby to jméno sílilo
|
|---|
| [3] |
umírajícího Krista. Proto také Kristus, když umíral, k tomuto nej-
|
|---|
| [4] |
světějšímu jménu hlavu naklonil. Také my pamatujme v hodinku smrti
|
|---|
| [5] |
na toto jméno! Kazatel uvádí ještě příklady ze Starého Zákona a končí
|
|---|
| [6] |
těmito slovy: „Vemte sobě tedy všichni to jméno místo Novýho Léta
|
|---|
| [7] |
a s ním dělejte, co jsem vás učil, a poznáte, co jsem pravil.“
|
|---|
| [8] |
Kázání druhé jedná o hladu (17—36), třetí (36—52) o válce;
|
|---|
| [9] |
na konci 3. kázání praví kazatel: „Protož petite, proste ve jménu
|
|---|
| [10] |
Ježíše Boha Otce, aby vás tento rok vysvobodil od vojny, moru a hladu
|
|---|
| [11] |
et accipietis, a obdržíte, Amen.“
|
|---|
| [12] |
Přese všecku hovornost a rozvláčnost jeví se přece u Bílovského
|
|---|
| [13] |
snaha, čtenáři podati názorný a důkladný výklad. Ve výkladech
|
|---|
| [14] |
překážejí četné latinské citaty s českým překladem, které
|
|---|
| [15] |
svědčí sice o veliké sčetlosti autorově, ale k jasnosti
|
|---|
| [16] |
a přehlednosti výkladů nepřispívají.
|
|---|
| [17] |
Co v kázáních Bílovského a u většiny kazatelů 18. století uráží,
|
|---|
| [18] |
jest hrubá, vulgarními výrazy naplněná řeč. „Spisovatelé
|
|---|
| [19] |
z chvalitebných úmyslů chtěli psáti srozumitelně, prostonárodně, ale
|
|---|
| [20] |
zaměňovali často prostonárodnost s hrubostí. Jejich
|
|---|
| [21] |
vtip jest většinou drsný, a svádí často i k nevážnosti k vě-
|
|---|
| [22] |
cem náboženským a svatým. Vtom zvláště vyniká Bí-
|
|---|
| [23] |
lovský.“ (Pavel Váša, „Orloj“, národ. evang. kalendář na r. 1898:
|
|---|
| [24] |
„Jak se kázalo a psalo, když se Čechy staly opět katolickými.“
|
|---|
| [25] |
|
|---|
| [26] |
Jak zní až odporně a zároveň komicky z úst kazatelo-
|
|---|
| [27] |
vých, který, místo aby kázal mír a lásku, radí hospodářům, aby na
|
|---|
| [28] |
bezbožnou čeládku „vzali dubový štempíl a nabili jim záda, což by
|
|---|
| [29] |
se z nich více neZ z ruénice kauřilo“! (758).
|
|---|
| [30] |
Kazatel zvláště proti ženám nešetří vybraných slov. Vypravuje
|
|---|
| [31] |
na př. starou báji o pávovi, jenž prosil Junonu o hlas slavičí, a praví,
|
|---|
| [32] |
že nespokojené ženy toho páva následují: „Na tu padl los chudoby, schází
|
|---|
| [33] |
jí z kopy groš, oné padl los na jedno oko, jest šilhavá, druhé padl na
|
|---|
| [34] |
hřbet, jest hrbatá, na třetí padl los černý, jest černovoká, čtvrtá bohatá,
|
|---|
| [35] |
pěkná, krásná. Co takové s dobrým losem ? Ještě nejsau spokojeny, rovně
|
|---|
| [36] |
co onen páv; druhá pak ve dne v noci vzdýchá: ,Ach, kýž jsem já
|
|---|
| [37] |
jak ona, taký bych se vdala, také bych měla více kalánův, než mám:
|
|---|
| [38] |
více frejířův, kteří by mně na nohy šlapali; než již jest darmo, ó já
|
|---|
| [39] |
nešťastná osoba! Ta má již pátého muže, já ještě jsem neměla žád-
|
|---|
| [40] |
ného a mnoho auvodu zmeškala. Milý Pane Bože, jak divně ty losy
|
|---|
