1162

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

JEDNÁNÍ I. 115

Antost.

To rád, Linharte, udělám, posnídám i poobědvám s tebau, nebt bych jedl jisté ; vyschlat mi jiż dr5tka čistě, žaludek muoj zběh se všudy rovně co děravé dudy.

(Havel vyjde.)

Hle tamto vidím našeho Havla, sauseda věrného. Hej, Havle, kam se velebis ? A což se k nám nepřicheylíš ?

Havel. Teď jsem na procházku vyšel

a rád bych mezi své přišel, abych mohl vesel pobyti,

s někým se čistě napiti. Linharte, zůveš k snídaní. Napral bych střevo krupami,

i odpłatil-t bych se, věř to; zabím vepře v nové léto.

Linhart. Pod, Havle, milý kmocháčku, však mám telecí vodvářku, ba ještě k tomu i více, kozí nohy, ovčí plíce.

Havel,

Dobrát to na nás potrava, libá, chutná, vonná strava. Jsau-li k tomu kraupy a hrách, toť vypudí z žaludku strach.

Linhart.

Budet to vSecko, kmochacku, mámt k tomu i krejcar v vacku. Neb jakž střeva napereme, do krčmy se pobereme.