1145

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

„Chtí tomu mnozí, jak tak v starých římských časech za pa- novani Tarquinia Pyšného, sedmého a posledního krále Ri- manüv, kterémuz králi okolo 525 let před narozením Krista Pána jedna z moudrých Sibyl, totiž Kumana, piisedsi devst kněh přinesla a oznámila, že v těch knihách božské tajem- ství všelikerá obsažena a takové jemu tajemství milujícímu prodána býti mají, pokudz jí jistou (jinenujic znamenité quantum) peněžitou: sumu peněz dáti by chtél. Majice on ženu tu tak znamenitou za nerozsafnou, tûZ żenu aneb Sibylu od sebe odejítí kázal. Vzavše tedy ty knihy a hned před očima jeho z nich tři do ohně uvrhše, spálila a navrá- tivSe se s ostatníma šesti knihami Tarquiniusovi, by takového vzácného daru božího z svých rukou nepropoustél a je od ní za opáčenou sumu koupil, napominala. 1 nechtice on k žádosti její učiniti; pročež po druhé odešia a nápodobně jako předešle z těch ostatních šesti tři spálila. A ty poslední tii jemu opót v pfedeślć cenć ke koupi předložila. I vida Tarquinius stalost té neznámé ženy, pohnut isa žádostí těch kněh, za ně žádanou sumu vyčísti kázal. Žena pak přijavše svou cenu odešla a ačkoliv po přijatej ceně liledäna, vicej nalezena býti nemohla. Ту pak ale knihy až do dnešního dne v Římě za zvláštní poklad a dar boží se zachovávají à libri Svbylini se jmenují, ve kterychzto pro rozliéné pro- roctví budoucích věcí se týkajících ku podivení vynacházejí, Rimskému i také jiným královstvím i knížectvím mnohým zlé i dobré předpovídají; mezi kterými o Českém království v piedepsanych predpovídkách se vynachdzeji, které pred tolika sty lety od jednoho krajana z lásky své patrie česky vytažena od téhož, kterýž byl slavný papežský ministr, rvth- tmice přeložena byla.“ Knihy tyto na listech palmových psané v jazyku řeckém a ve verších chovány byly na Kapitoliu, kdež nad nimi duumvirové (později decemvirové) bděli. Jen za času, kdy Římu nějaké nebezpečenství hrozilo, nahlíželí tito stráž- cové do posvátných kněh a sestavovali z akrostychických veršů

4