Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
47
kräl přijel, bauřil po Praze a pravě, aby přijímali: slu-
žebné; že chtěl polovici: statků dáti svým etc.: a proto
mečem trestán má býti.
A tak modle se umřel ten nevinný pán; ten pak na
ten čas bytem byl v Praze, a přál Pražanuom z srdce
mnoho dobrého, vedle nich k tomu přišel. Osoba zrostu
velikého, k sedm(desáti?) věku sa.
Potom vedli Barchance Bernharta. Ten hlasem veli-
kým modlil se bohu, a když biřic volal, že jest psaní činil
a posly rozsilal na svuoj kroś, aby táhli ku Praze, že
král snad nic dobrého nemysli, a Ze jest nám v ničemž
za spravedlivé nečinil, což slíbil na pomezí., a ještě ne-
udělá; ale krále pak Jeho Mti. žádný z toho nevinil.
Biřic dopověděl: a proto má mečem trestán býti, ozval
se Barchanec k tomu: „Co sem pravil, ještě pravím“ a
naklonil hlavy, jest sťat.
Potom o druhá dva někteří na tom ponebí od krále
mnluvili katu pražskému, aby své pany stinal; ale kat
domácí nechtěje toho udělati, řekl tomu katu: když jiné
stínal, také to udělaj dále. I tak se stalo.
Tehdy připravili pana Jakuba Fikara, člověka sta-
rého, primasa města Prahy Staré. A biřic volal: že maje
doma býti a krotiti obec, nebyl, a że mu král mnoho
poraučel psaním; sa od něho k tomu oddán, že jest králi
k vůli nebyl ete. A ten byl by rád dal odpověď, než že
mu mučením vytáhli luony a boky vypálili, když ku pře-
kážce řeči, že: ničeho zlého neučinil, sám + sobě se modlil,
umřel.
Tento Jakub krále Ferdinanda přítelem velikým byl,
a on mu k té moci a slávě dopomohl. A protož mu král
říkal, i onen pánům a knížatům: Iste Jacobus est meus
proximus. Avšak král nedověřil jemu i vyslal jej, neb byl
(b)ofrich(t)yrem, aby konšely sadil, ješto tomu žádná. po-
třeba nebyla; avšak kdežkoli do obcí přijel konšelům i
obcím chválil krále, a aby mu se neprotivili, že ničeho
zlého nemyslí, ani se nebáli. A tau cestau nebyl doma.
Ale král a jeho rady jináč o Jakubovi smyśleli a to
takto, kdyby byl doma v Praze, že by se nestalo králi
nic k vůli neb byl dobrý rádcí a již nějaků známost,
domnívali se král a jeho pomocníci, těch úkladů on znáti,
míti a věděti. A tím vyslán byl ven z Prahy. Avšak on
upřímě slyšev, že se poddali králi a sú u vězení u ve-
likém počtu Pražané dobrovolně přijel a šel k králi jako
