EN | ES |

1137

1137


Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index   < Page >

1305

1310

1315

1320

1325

v pekelnú Pút, ten on vzpáčil

a nám spasenie ozračil

i s svû vlastni krvi vykúpil,

muky trpěl, na kříž vstúpil,

umiel i pohfiesti dal

a pak tfeti den z mrtvych vstal,

svú vlastní mocí vzkřiesiv,

tam v tvých diáblech silně zamiesiv; potom vstúpil na nebesa,

v těle plné božstvie nesa.

Tu kraluje věčně bydlí.

Ticsar vece: Ach kak sidli

tvá fec, aZ sem zbudil

v hněv! Ty pravíš, bych blúdil, ale svého nic nesúdíš:

a ty velmi viece blúdíš

sama od pravého čísla.

Pověz mi, máš-li co smysla ?

Proč v ten blud svôj rozum měřiíš, že v umučený Buoh věříš ?

mním, že ty smyslíš věkem. Pravíš, jest Bóh člověkem: tehdy musí býti vrátek.

Každá věc, ta svój počátek

musí jmieti z urozenie,

71


Download XMLDownload textManuscript line viewFacsimile