EN | ES |

1137

1137


Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

index   < Page >

1075

1080

1085

1090

1095

skona protiv téj dévici,

tak sném prsten z svéj pravici i vloží jiej prostřed ruky;

o němž ona z ctnéj ponuky zaklopi svú ruku hladse

i zazpieva velmi sladsé

notku jednu piesnici novi

a fkuc: Juz nevéstü slovu chotě, jenžto mne nezměnil, svým prstencem obvčnil, po němžto sem srdcem vadla. Mné viec jiného zrcadla netřeba, neb mój chot dražší všeho světa i najkrašší

jest, v němž byt zřiedla mého chci mieti, ustavičného

srdce k němu jsúc na věky, vždy všem zlým zlostem na přieky. Tu piesen mu chvalú vzdavši procúti a vzhuoru vstavši uzfe na jevč, ne v zhluce,

v svéj bčlúciej drahéj ruce prsten nebeského zlata.

Viec ta čistá dievka svatá

by vesela podlé slucha.

62


Download XMLDownload textManuscript line viewFacsimile