Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1598, 14. kvétna—6. června. SI
235. Václavovi Kobylkovi omlouvá se, že mu nemůže poslati svého lékaře. — Na Rosi-
cích 1598, 25. Moai. Brandl II. 2. 217.
236. Tovačovským ukazuje na zprávu osob k němu vyslaných. — Na Rosicích 1598,
26. května. Brandl II. 2. 218.
237. Fridrichovi Jordanovi z Klausenburku radí, aby rukojmě p. z Kunovic do ležení
neupomínal. — Na Rosicích 1598, 26. května. Brandl II. 2. 218.
238. Zdeňkovi Žampachovi klade rok do Hradiště na den 11. června. — Na Rosicích
1598, 26. května. Brandl II. 2. 219.
239. Janovi Jetřichovi: z Kunovic klade rok na den 11. června do Hradiště. — Na
Rosicích 1598, 26. května. Brandl II. 2. 219.
210. Arkleba z Kunovic a j. zve do Hradiště k ohledání pře mezi Jetřichem z Kunovic
a Svétlovskymi. — Na Rosicích 1598, 26. kvétna. Brandl II. 2. 220.
241. Elišku Vahanskou z Vahantic napomíná, aby úředníku jeho zaplatila 100 zl. —
Na Rosicích 1598, 27. května. Brandl II. 2. 220.
242 Syndikovi Budyšínskému se omlouvá, že nemohl žádosti jebo vyhověti, poněvadž
nelze odporovati ksaftu Šimona Neubergera, jenž ustanovil dědicem bratra mladšího. —
5. Junii [15]98. (Konc. lat. v arch. Blud. VI—3881 fol. 7 ¢. 30.)
243.
Viel, Dudovcovi dává zpróvu o nemoci a smrti hejtmana zemského Fridricha z Žerotína;
poroučí mu příbuzného Karla, který se starým Vavř. Cirklerem na cesté do Straspurku
v Praze se zastaví a o list císařský ucházeti se bude. — Na Hosicích 6. června 1598.
(Vencislao Budovicio.) S. d. Postquam Мис discessisti, nihil abs te. Nos
interca promarchionem nostrum amisimus, cum solis octo diebus decubuisset. Haud
dubie morte ipsius jacturam magnam haec provincia fecit, quam aliquando sentiet.
Testamentum nondum apertum nec funeri dictus dies. Nos sine capite sumus, res-
publica sine rectore, nisi forte iam aliquem dederit imperator. Timeo turbàs, vereor
insidias, privatim quoque mihi metuerem magis ab invidis «quam ab inimicis, sed
mihi in Deo spes est et mente recta. Perdiderunt quidem multos calumniae, mihi vero
quid periculi, qui nihil ita habeo, ut non facile carere possim, si Deus de me ita
statuerit. Non deero tamen mihi, confisus divino auxilio et amori civium, quorum
cun salute meam coniunxi. Carolus agnatus meus Argentinam proficiscitur Circlero
deducente. llli, ne te insalutato Praga discederet, mandavi. Si qua in re favore tuo
opus illi fuerit — erit autem haud dubie in multis, praesertim in impetrando cae-
sareo diplomate — rogo, ne illi desis cum mea tum ipsius causa.
De iudiciis Olomucensibus adhuc nihil certi, postquam autem quid intelle-
xero, per proprium tabellarium significabo. Interim me meaque benevolentiae tuae
commendo, utque eam mihi integram etillibatam conserves, quibus possum maximé
precibus a te contendo, nam ego certe hac in parte nec impiger sum nec incivilis
in referenda gratia, ut qui te unice amem amaturusque sim constanter usque ad
Archiv Cesky NXVII. 11
