Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
XIT Úvod vydavatelův.
velikého Žerotína. Rozhäzené kosti sebrány a zakopány v zahradě při domcích č. 59 a 139.
L. 1842 dal hrabě František z Žerotína kosti ze zahrady vykopati a ulożiti je na hradć Blu-
dově, aby v zemi sesterské Moravy odpoéinuly na vždy. Za našich pak dnu vybrali
někteří občané ze zbytku rozvalené zdi bratrského kostela několik kamenů a vystavěli z nich
pomníček na místě, kde hrobka stála, s nápisem: „Z kostí předků kliditi bude pilný květ otčiny
rozkošného ovoce.“ *)
Nastínili jsme krátce Žerotínovy osudy života i pohrobni vice jen po stränce ethické
v úvodu k vydání jeho korespondence, jejíž mnohé listy líčí bohatými slovy co jak činil,
a osvětlují vzácné vlastnosti jeho ducha, srdce; posmrtné pak jeho osudy jsou důkazem, jakým
až neuvěřitelným způsobem zapadla památka za nedlouhÿ čas sto a několik roků někdy sla-
veného Žerotína, že duchovní vrchnost království ani nevědělu, kdo byl a jakého vyznání.
Jakýž pak div, že národ, jenž požebrávati musil u svých podmanitelů za bídnou exi-
stenci svého živoření, kterýž v dlouhém, skoro stoletém umírání zapomínal se sám nad sebou,
zapomněl, neznal více Karla z Žerotína.
Ač zneuznán, zapomínán, přece nezůstal zapomenut. V době, kdy hlava, kosti Žero-
tínovy ležely ještě rozházeny po zemi, pomyśleli na to chvalně zuámí spisovatelé historičtí
Dobner, Delzel a Monse, jakÿm způsobem by možno bylo zapominaného Žerotína „uvésti do
společnosti učeného světa, jemuž byl již úplně neznámým, ačkoliv ho někdy jako Mecenáše
učenců ctil, **) a jak by národ český poznati mohl nepřízní osudu skoro zapomenutého velikána.
Pelzel uveřejnil v II. dílu Abbildungen bóhmischer und mährischer Gelehrten r. 1775 životopis
Žerotínův, o němž vypravuje, že byl slaven učeností a činy politickými, vážnost pak, jaké
požíval u učenců, že přidávala mu oslavy. Jak chatrné měli tehdy i před tím o něm vědomosti
historikové na slovo vzatí, vysvítá z jmenované knihy, v níž přičítá se Karlovi z Ž. za uej-
vzácnější památku založení tiskárny Kralické, (kteriż skutečně pořízena byla někdy 1563,
tudíž před jeho narozením). V druhém svazku jmenovaného díla zemřel Žerotín 16830, což ve
IV. dílu 1782 teprv náležitě opraveno na 1636. Pelzel píše, že Žerotíu napsal dějiny své
doby, na kteréž Pesina a Balbin se odvolávají. Při čtení té zprávy myslil jsem z počátku, že
zmínka o dějinách Žerotínem sepsaných týče se jeho „zápisů o soudě panském“, Brandlem
vydaných, však po nahlédnutí do rukopisu Pešinova *“*) přesvědčil jsem se, že manuscript historie
Zerotínovy doby skutečně obsahoval zápisy politické, dějepisné, a že dotýkají se věcí, kteréž
do oboru soudního nijakž nenáleží. Mám za to, že jmenované dějiny jsou asi záznamy pa-
mětních událostí jeho doby, zvláště kterýchž sám byl účasten. Snad bude rukopis ještě nalezen.
O korespondenci není v tom životopise žádné zmínky, patrně že o ní ještě tehdy nevěděli, ji
neviděli. Na konci činí se také zmínka, že Balbín připisuje Zerotinovi spis „Bellum bohe-
micum“, při čemž viní ho ze strannictví, nepravdy a přehnaných předsudků: což Pelzel na-
pravil, přípsav na titul jméno pravého autora Ondřeje: Habernfelda. Při bádání historickém
uhodili Dobner a Pelzel v knihovně Hořovické, hraběti Vrbnovi náležející, na rukopisy někdy
Karla z Žerotína, kteréž rodina hrabat Vrbnů z Moravy na panství Horovické byla prenesla T) ;
*) Viz ,O hrobee Zerotinüv v Brandíse n. O.* v Cas. mus. kr. C. 1878 od Yr. Dvorského.
?*) Tak psal dne 5. dubna 1778 Gelasius Dobner Monscovi.
***) V Protelum plagarum a Marte hostili iuflictarum ab imperio Ferdinandi I. usque ad annum 1632
píše ma př.: , Tametsi Carolus Zerotinius iu suis Commentariis asserat^, atd.
+) Starší dcera Žerotínova Bobunka provdána byla za Hynka z Vrbna, s nímž měla několik dítek,
jmenoritć syna. Karla, kterýž stal se dědicem statku movitého po Karlovi z Žerotína, jehož: knihovnu daroval
