Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1607, 10.—15. ż4jna. 321
saluto et huic quidem diligencia concedo, sed non illi amore. Vale, illustrissime do-
mine, et me ita tuum esse, ut ipse non tuus magis sis, statue. Donum nostrum
Casmannum dum obiisse ad me perscriptum est, valde fatum hominis ipsi quidem
desideratum, nobis vero triste lugeo. Vale iterum. Rossiez VII idus Octobris. Tibi
ex animo fide, officiis et amore coniunctus.
Kone. v knih. Bludov. 3881 fol. 1198 č. 46.
1435. Cesarovi Calandrinimu: zvěděv o smrti Otty Casmanna a boje se obyčejné ne-
diskretnosti dědiců, posílá přiložený dopis Janu Becherovi do města Stadenu s prosbou, aby
vyžádal si a jemu poslal listy jeho, které byl psal Casmannovi; nevěda však, zda Becher je
ještě na živě, či mrtev, prosí Calandriniho, aby v prvním případě doručil dopis Becherovi,
v druhém však případě navrátil ho jemu zpět a sám prostředkem známých anebo přátel svých
opatřil při dědicích Casmannových, oč jej žádá. — Na Rosicích 11. října [1607]. (Konc. vlašský
v knih. Blud. 5881 f. 120 č. 48.)
1436.
Václavovi z Budova vykládá, proč obmezuje psaní dopisů na míru nejnutnější. S velkým na-
pjetím očekávají výsledek sněmu Prešpurského; na Moravě obávali se v těch dnech vpádu
Hajduků. — Na Rosicích 15. října 10607.
(Vencislao Budovicio baroni.) Video te memoriam mei non abiccisse, illustris
domine, etsi calamum ad tempus aliquod seposueris, nec ego te incuso propterea,
eum eiusdem culpae tecum sim reus. Sed quid ego culpam dico, cum propemodum
beneficium sit, si rerum et temporum condicionem expendamus, litterarum hanc con-
suetudinem inhibere, ne amici utrinque moesta et dolente hinc commemoratione illinc
lectione onerentur. Ego fere eo iam deveni, ut legem mihi tacendi imposuerim, vcl
saltem, ne officio penitus desim, more Jesuitarum Japonensium annuas scribendi, ut
mihi dum parco, simul quoque amicorum habeam rationem. Vellem quidem et possem
crebriores dare, sed non video, qui fructus inde ad me vel ad amicos: etenim si
vera scribo, dolorem affero, si libera, periculum excito, si serio curas, nugas si
futilia, ita ut satius videatur omnino non scribere, quam scribendo vel damnum facere
vel in discrimen et suos adducere. Deplorandum sane est, quod et nos ista iam
tyrannis invascrit, ut nec dicere, quod sentias, nec credere, quod videas, tutum sit.
Ipse tu mihi huius rei testis, qui proximis litteris etsi ad me, qui non puto te
alium habere vel fidum magis vel magis familiarem, ad me inquam etsi scriberes,
aliter tamen scripsisti, quam scio te sentire. Et tu quidem quod caute agas, non
admodum improbo, sed à me extorqueri hoc nequit, ut ita mihi cavendum sit; sub-
inde liberiores voces mihi excidant, quam tempora haec nefaria patiantur. Conor
quidem exuere naturam amicam veritati, sed parum proficio, etsi enim linguam ut
maxime comprimo, vultus forsan tamen prodit, quae [sentio]. Nec vero id, ut puto,
Archiv Český XXVII. 41
