| [1] |
z roku 1607, 10.—15. ż4jna. 321
|
|---|
| [2] |
saluto et huic quidem diligencia concedo, sed non illi amore. Vale, illustrissime do-
|
|---|
| [3] |
mine, et me ita tuum esse, ut ipse non tuus magis sis, statue. Donum nostrum
|
|---|
| [4] |
Casmannum dum obiisse ad me perscriptum est, valde fatum hominis ipsi quidem
|
|---|
| [5] |
desideratum, nobis vero triste lugeo. Vale iterum. Rossiez VII idus Octobris. Tibi
|
|---|
| [6] |
ex animo fide, officiis et amore coniunctus.
|
|---|
| [7] |
Kone. v knih. Bludov. 3881 fol. 1198 č. 46.
|
|---|
| [8] |
1435. Cesarovi Calandrinimu: zvěděv o smrti Otty Casmanna a boje se obyčejné ne-
|
|---|
| [9] |
diskretnosti dědiců, posílá přiložený dopis Janu Becherovi do města Stadenu s prosbou, aby
|
|---|
| [10] |
vyžádal si a jemu poslal listy jeho, které byl psal Casmannovi; nevěda však, zda Becher je
|
|---|
| [11] |
ještě na živě, či mrtev, prosí Calandriniho, aby v prvním případě doručil dopis Becherovi,
|
|---|
| [12] |
v druhém však případě navrátil ho jemu zpět a sám prostředkem známých anebo přátel svých
|
|---|
| [13] |
opatřil při dědicích Casmannových, oč jej žádá. — Na Rosicích 11. října [1607]. (Konc. vlašský
|
|---|
| [14] |
v knih. Blud. 5881 f. 120 č. 48.)
|
|---|
| [15] |
|
|---|
| [16] |
Václavovi z Budova vykládá, proč obmezuje psaní dopisů na míru nejnutnější. S velkým na-
|
|---|
| [17] |
pjetím očekávají výsledek sněmu Prešpurského; na Moravě obávali se v těch dnech vpádu
|
|---|
| [18] |
Hajduků. — Na Rosicích 15. října 10607.
|
|---|
| [19] |
(Vencislao Budovicio baroni.) Video te memoriam mei non abiccisse, illustris
|
|---|
| [20] |
domine, etsi calamum ad tempus aliquod seposueris, nec ego te incuso propterea,
|
|---|
| [21] |
eum eiusdem culpae tecum sim reus. Sed quid ego culpam dico, cum propemodum
|
|---|
| [22] |
beneficium sit, si rerum et temporum condicionem expendamus, litterarum hanc con-
|
|---|
| [23] |
suetudinem inhibere, ne amici utrinque moesta et dolente hinc commemoratione illinc
|
|---|
| [24] |
lectione onerentur. Ego fere eo iam deveni, ut legem mihi tacendi imposuerim, vcl
|
|---|
| [25] |
saltem, ne officio penitus desim, more Jesuitarum Japonensium annuas scribendi, ut
|
|---|
| [26] |
mihi dum parco, simul quoque amicorum habeam rationem. Vellem quidem et possem
|
|---|
| [27] |
crebriores dare, sed non video, qui fructus inde ad me vel ad amicos: etenim si
|
|---|
| [28] |
vera scribo, dolorem affero, si libera, periculum excito, si serio curas, nugas si
|
|---|
| [29] |
futilia, ita ut satius videatur omnino non scribere, quam scribendo vel damnum facere
|
|---|
| [30] |
vel in discrimen et suos adducere. Deplorandum sane est, quod et nos ista iam
|
|---|
| [31] |
tyrannis invascrit, ut nec dicere, quod sentias, nec credere, quod videas, tutum sit.
|
|---|
| [32] |
Ipse tu mihi huius rei testis, qui proximis litteris etsi ad me, qui non puto te
|
|---|
| [33] |
alium habere vel fidum magis vel magis familiarem, ad me inquam etsi scriberes,
|
|---|
| [34] |
aliter tamen scripsisti, quam scio te sentire. Et tu quidem quod caute agas, non
|
|---|
| [35] |
admodum improbo, sed à me extorqueri hoc nequit, ut ita mihi cavendum sit; sub-
|
|---|
| [36] |
inde liberiores voces mihi excidant, quam tempora haec nefaria patiantur. Conor
|
|---|
| [37] |
quidem exuere naturam amicam veritati, sed parum proficio, etsi enim linguam ut
|
|---|
| [38] |
maxime comprimo, vultus forsan tamen prodit, quae [sentio]. Nec vero id, ut puto,
|
|---|
| [39] |
Archiv Český XXVII. 41
|
|---|
