1104

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

480 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské :

991.

Státní bankrot z 20. února 1811,

a vznik Vídeňského čísla až do ustálení jeho poměru ke kon- venèni méné r. 1820.

Dankocedule aneb papírové peníze počala rakouská vláda vydávati roku 1702, V prvních 35 letech sloužily svému účelu dobře, dokud byly dávány v oběh s mírou a vymě- ňovány za stříbro (do 1797). Za válek francouzských však oběh jich vzrůstal příliš; pročež již v posledních letech 18. věku důvěra v to papírové platidlo klesala, lidé nechtěli jich prijimati na rovni se stříbrnou mincí. Potom během deseti let 1801—1810 mnoZen byl počet bankovek (vlastně státovek) se závratnou rychlostí; jejich disazio naproti stříbru rostlo touż měrou a působilo veliké zlé ve všech hmotných poměrech mezi všemi třídami obyvatelstva. Vláda tapala po prostředcích k nápravě měny; pokusy její však dloulio se nedařily, a dílem přinášely s sebou ještě větší zlé.

První smělejší pokus k nápravě změny stal se fnančním patentem z dne 20. února 1810 (Roth-Goutta, Fortsetzung der Sammnl. aller im К. Böhmen kundgemachten Verordnungen u Gesetze, IX. str. 101). Tehdáž summa Vídeňských bankocedulí v oběhu jsoucich páčila se na 950 millionà zl. Vlada chtěla tu sumu aspoň poněkud zmenšiti; zřídila deputacz k jich skupo- vání a umořování, do které byly povolány osoby ze stavův všech provincií a z obchodních gremií. Tato deputace (vereinigte Linlósungs- und Tilgungsdeputation) méla vyrábéti listy ke skupoväni aneb vyméñoväni bankoceduli (Kinlôsungsseheine); nové listy mély zniti na kon- venční měnu; staré bankocedule měly se za ně vyměňovati v kurse, jejž vlída kdy ustanoví, však ne výš než 300 zl. v bankocedulích za 100 zl. ve skupovacích listech. Deputace měla také spravovati fond k umoření súročitelného státního dluhu; do toho fondu měla býti potažena část kmenového majetku v německých (t. j. českých a rakouských) provinciích, nejvýše prý de- setina; k témuž účelu měl stát také opatříti peníze vypůjčkou na hypotheku nemovitých statků veškerého duchovenstva, a očekávaly se k tomu také dobrovolné příspěvky z království Uher- ského a ze Sedmihrad.

Původce tohoto finančního plánu, ministr financí Josef hrabě O'Donnel, zemřel již dne 4. kvétna 1810, to bylo na ujmu provedení patentu. Due 8. září 1810 vyšly sice ještě dva patenty s blizsimi predpisy o tom, kterak do fondu k umoření státních dluhů sórotenych i peněz papírových má se odvésti desátý díl ceny všeho kmenového majetku, nemovitého i mo- vitého (Roth-Goutta, IX. str. 318—324, 325—332). Tato umořovací daň byla nařízena na po- zemky panské, rustikální, zakoupené, nezakoupené i emfyteuticke; též na statky duchovenské dotud, dokud nebudou vzaty za hypotlheku státních dluhů. Cena statků měla se vypočísti podle katastru, ale móla se vzíti dvojnásobně, a ta suma z konvenční měny měli se přepočísti na bankocedule podle kursu 300 (tedy ještě ztrojnásobiti). Kromě pozemků ukládala se umořovací daň jenom na domy v městě Vídní a v tamějších předměstích, a na domy v hlavním městě každé provincie; měla se vypočísti z průměrného výnosu tří let 1806—8, kapitalisovaného na 6 ze sta. Cena pozemkového majetku tak vypočtená páčila se v německých (českých a rakou- ských) zemích nad 5000 milliond zlatyeh v bankocedulich, a desetina tolo méla se vybrati