480 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské :
991.
Státní bankrot z 20. února 1811,
a vznik Vídeňského čísla až do ustálení jeho poměru ke kon-
venèni méné r. 1820.
Dankocedule aneb papírové peníze počala rakouská vláda vydávati roku 1702,
V prvních 35 letech sloužily svému účelu dobře, dokud byly dávány v oběh s mírou a vymě-
ňovány za stříbro (do 1797). Za válek francouzských však oběh jich vzrůstal příliš; pročež již
v posledních letech 18. věku důvěra v to papírové platidlo klesala, lidé nechtěli jich prijimati
na rovni se stříbrnou mincí. Potom během deseti let 1801—1810 mnoZen byl počet bankovek
(vlastně státovek) se závratnou rychlostí; jejich disazio naproti stříbru rostlo touż měrou a
působilo veliké zlé ve všech hmotných poměrech mezi všemi třídami obyvatelstva. Vláda tapala
po prostředcích k nápravě měny; pokusy její však dloulio se nedařily, a dílem přinášely s sebou
ještě větší zlé.
První smělejší pokus k nápravě změny stal se fnančním patentem z dne 20. února 1810
(Roth-Goutta, Fortsetzung der Sammnl. aller im К. Böhmen kundgemachten Verordnungen u
Gesetze, IX. str. 101). Tehdáž summa Vídeňských bankocedulí v oběhu jsoucich páčila se na
950 millionà zl. Vlada chtěla tu sumu aspoň poněkud zmenšiti; zřídila deputacz k jich skupo-
vání a umořování, do které byly povolány osoby ze stavův všech provincií a z obchodních
gremií. Tato deputace (vereinigte Linlósungs- und Tilgungsdeputation) méla vyrábéti listy ke
skupoväni aneb vyméñoväni bankoceduli (Kinlôsungsseheine); nové listy mély zniti na kon-
venční měnu; staré bankocedule měly se za ně vyměňovati v kurse, jejž vlída kdy ustanoví,
však ne výš než 300 zl. v bankocedulích za 100 zl. ve skupovacích listech. Deputace měla
také spravovati fond k umoření súročitelného státního dluhu; do toho fondu měla býti potažena
část kmenového majetku v německých (t. j. českých a rakouských) provinciích, nejvýše prý de-
setina; k témuž účelu měl stát také opatříti peníze vypůjčkou na hypotheku nemovitých statků
veškerého duchovenstva, a očekávaly se k tomu také dobrovolné příspěvky z království Uher-
ského a ze Sedmihrad.
Původce tohoto finančního plánu, ministr financí Josef hrabě O'Donnel, zemřel již dne
4. kvétna 1810, to bylo na ujmu provedení patentu. Due 8. září 1810 vyšly sice ještě dva
patenty s blizsimi predpisy o tom, kterak do fondu k umoření státních dluhů sórotenych
i peněz papírových má se odvésti desátý díl ceny všeho kmenového majetku, nemovitého i mo-
vitého (Roth-Goutta, IX. str. 318—324, 325—332). Tato umořovací daň byla nařízena na po-
zemky panské, rustikální, zakoupené, nezakoupené i emfyteuticke; též na statky duchovenské
dotud, dokud nebudou vzaty za hypotlheku státních dluhů. Cena statků měla se vypočísti podle
katastru, ale móla se vzíti dvojnásobně, a ta suma z konvenční měny měli se přepočísti na
bankocedule podle kursu 300 (tedy ještě ztrojnásobiti). Kromě pozemků ukládala se umořovací
daň jenom na domy v městě Vídní a v tamějších předměstích, a na domy v hlavním městě
každé provincie; měla se vypočísti z průměrného výnosu tří let 1806—8, kapitalisovaného na
6 ze sta. Cena pozemkového majetku tak vypočtená páčila se v německých (českých a rakou-
ských) zemích nad 5000 milliond zlatyeh v bankocedulich, a desetina tolo méla se vybrati
