Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1542. 111
i tak učiniti chci a administratorovi psaní toho, kteréž mi činiti ráčíte, přípis pošlu;
a račte mi toho jistě věřiti, což by na mně bylo, že bych to rád viděl a k tomu
pomáhal, aby mezi jednotou naší a vaší raději láska a svornost byla, nežli takoví
rozdílové, kterými se nic nepůsobí dobrého a užitečného, a jiného z toho nepochází,
než že pán Bůh náš tudy se vykořeňuje i láska křesťanská, poněvadž písmo máme:
„Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm.“ Ale, můj
milý pane otče a kmotře, v jednotě vaší i v jednotě naší to koření jest vyhynulo,
kterémuž trpělivost říkají, a hned jsme se toho blahoslavenství odřekli, kdež Kristus
blahoslaví ty všecky, kteří pro jméno jeho pokoj, tichost, trpělivost milují a v ne-
návisti jsou pro jméno jeho.
Také jsem VMti psaní učinil, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, vždy se
k tomu uprázdním, abych k VMti dojeti mohl; než na ten čas jakou kratochvíl mám,
bylo by mnoho o tom psáti, neb neřádu počátku ani konce není. Než na čem ta věc
postavena bude, neobmeškám VMti oznámiti. S tím pán Bůh oc. Dán u Hory v sobotu
[sic!] po sv. Fabianu a Sebestianu léta oc XLII. Jan z Pernšteina.
M. S. knihov. univ. PraZsk. XVII. C. 3. fol. 207. oc.
220.
Kundrát z Krajku oznamuje Janovi z Pernšteina, jaký mandát král Ferdinand do města Bělé
proti bludům a pokoutním schůzím pikhartským byl zaslal. — Na Boleslavi Mladé 1542, 4. února.
(Pánu z Pern&teina oc psaní pana Kundráta Krajíre. Sluzbu oc. Se mnouť
ještě nedostatkové moji při zdraví vždy prece zacházejí, ale když jest tak vůle pána
Boha všemohoucího, z toho jeho milost svatá ode mne pochválen buď! A také za to
mám, že věk můj, také léta má životu mému více nemocí než zdraví přinášeti budou.
Zikmund Vaneťský, služebník můj, vyprosil se na mne, abych jej k otci odpustil,
kdež jsem i tak učinil; pak rozuměv to na něm, že k Pardubicům pojede, nezdálo
mi se VMti psaním pominouti a potom i přípis poslati toho psaní, kteréž JMKská
pán náš měšťanům Bělským učiniti ráčil; a tak rozumím, že tolikéž i do jiných měst,
kteráž v tomto království Českém míti ráčí, takováž psaní jsou přišla. Bych měl
VMti mnoho o tom psáti, zanechám, až dal-li by pán Bůh nám se spolu ve zdraví
shledati, aneb něco o tom, jestliže by se shledání naše prodlilo, po panu Vilémovi
Křineckém, panu švagru svém milém VMti ozndmim. Nez v pravdé téch časův já
rozuméti neumím, coz JMtKská pod tím obecného dobrého obmejšleti ráčí, ano také
1 poctivého pana administratora nynějšího z strany pod obojí způsobou, ač jestliže
jest takové poctivosti žádostiv, aby jinak lidi při víře napravovati měl, nežli' toliko
samým čistým slovem božím, poněvadž bez pochyby to dobře zná, že věrou lid
dařiti žádnému nenáleží, než samému pánu Bohu všemohoucímu našemu. Neb jest
ten dar sobě sám v své božské moci pozůstaviti ráčil a sebe prosícím za ten dar