| [1] |
|
|---|
| [2] |
i tak učiniti chci a administratorovi psaní toho, kteréž mi činiti ráčíte, přípis pošlu;
|
|---|
| [3] |
a račte mi toho jistě věřiti, což by na mně bylo, že bych to rád viděl a k tomu
|
|---|
| [4] |
pomáhal, aby mezi jednotou naší a vaší raději láska a svornost byla, nežli takoví
|
|---|
| [5] |
rozdílové, kterými se nic nepůsobí dobrého a užitečného, a jiného z toho nepochází,
|
|---|
| [6] |
než že pán Bůh náš tudy se vykořeňuje i láska křesťanská, poněvadž písmo máme:
|
|---|
| [7] |
„Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm.“ Ale, můj
|
|---|
| [8] |
milý pane otče a kmotře, v jednotě vaší i v jednotě naší to koření jest vyhynulo,
|
|---|
| [9] |
kterémuž trpělivost říkají, a hned jsme se toho blahoslavenství odřekli, kdež Kristus
|
|---|
| [10] |
blahoslaví ty všecky, kteří pro jméno jeho pokoj, tichost, trpělivost milují a v ne-
|
|---|
| [11] |
návisti jsou pro jméno jeho.
|
|---|
| [12] |
Také jsem VMti psaní učinil, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, vždy se
|
|---|
| [13] |
k tomu uprázdním, abych k VMti dojeti mohl; než na ten čas jakou kratochvíl mám,
|
|---|
| [14] |
bylo by mnoho o tom psáti, neb neřádu počátku ani konce není. Než na čem ta věc
|
|---|
| [15] |
postavena bude, neobmeškám VMti oznámiti. S tím pán Bůh oc. Dán u Hory v sobotu
|
|---|
| [16] |
[sic!] po sv. Fabianu a Sebestianu léta oc XLII. Jan z Pernšteina.
|
|---|
| [17] |
M. S. knihov. univ. PraZsk. XVII. C. 3. fol. 207. oc.
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Kundrát z Krajku oznamuje Janovi z Pernšteina, jaký mandát král Ferdinand do města Bělé
|
|---|
| [20] |
proti bludům a pokoutním schůzím pikhartským byl zaslal. — Na Boleslavi Mladé 1542, 4. února.
|
|---|
| [21] |
(Pánu z Pern&teina oc psaní pana Kundráta Krajíre. Sluzbu oc. Se mnouť
|
|---|
| [22] |
ještě nedostatkové moji při zdraví vždy prece zacházejí, ale když jest tak vůle pána
|
|---|
| [23] |
Boha všemohoucího, z toho jeho milost svatá ode mne pochválen buď! A také za to
|
|---|
| [24] |
mám, že věk můj, také léta má životu mému více nemocí než zdraví přinášeti budou.
|
|---|
| [25] |
Zikmund Vaneťský, služebník můj, vyprosil se na mne, abych jej k otci odpustil,
|
|---|
| [26] |
kdež jsem i tak učinil; pak rozuměv to na něm, že k Pardubicům pojede, nezdálo
|
|---|
| [27] |
mi se VMti psaním pominouti a potom i přípis poslati toho psaní, kteréž JMKská
|
|---|
| [28] |
pán náš měšťanům Bělským učiniti ráčil; a tak rozumím, že tolikéž i do jiných měst,
|
|---|
| [29] |
kteráž v tomto království Českém míti ráčí, takováž psaní jsou přišla. Bych měl
|
|---|
| [30] |
VMti mnoho o tom psáti, zanechám, až dal-li by pán Bůh nám se spolu ve zdraví
|
|---|
| [31] |
shledati, aneb něco o tom, jestliže by se shledání naše prodlilo, po panu Vilémovi
|
|---|
| [32] |
Křineckém, panu švagru svém milém VMti ozndmim. Nez v pravdé téch časův já
|
|---|
| [33] |
rozuméti neumím, coz JMtKská pod tím obecného dobrého obmejšleti ráčí, ano také
|
|---|
| [34] |
1 poctivého pana administratora nynějšího z strany pod obojí způsobou, ač jestliže
|
|---|
| [35] |
jest takové poctivosti žádostiv, aby jinak lidi při víře napravovati měl, nežli' toliko
|
|---|
| [36] |
samým čistým slovem božím, poněvadž bez pochyby to dobře zná, že věrou lid
|
|---|
| [37] |
dařiti žádnému nenáleží, než samému pánu Bohu všemohoucímu našemu. Neb jest
|
|---|
| [38] |
ten dar sobě sám v své božské moci pozůstaviti ráčil a sebe prosícím za ten dar
|
|---|
