1094

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

494 C. XXV, Listiny pánüv Jana a Vojtécha 2 Pernsteina

něho Jana nápadu, než po sjití [s] svéta. synuov jeho, ač byli-li by neb byl který, co jedné každé z nich z toho statku vydáno býti za véno VM f. rejnskych a nad véno VY f. rejnskych byti má. Třetí v tom kšaftu stojí, jestliže by mu pán Buoh synuov dáti neráčil, neb souc zemřeli, že ten všecken statek na Jana a syny jeho připadnúti má, a on Jan z Pern&teina co jim podle vůle a kšaftu otce jich vydati a čím vybýti má, a nápadové v tý mocnosti, jakž jest otec zřídil, zůstati mají. A tak zřetedlně nápad na něho Jana a syny synuov jeho poslúpně připadati má; a z takových nápaduov on Jan nikdy s Vojtěchem sú se nepropustili, tehda to v ce- losti zůstati má. Dav na to zřízení zemské čísti o nápadích ; též zřízení zemské ukázal, jak kšaft na mocný list královský učiněný v své celosti a pevnosti zůstati má, jako by zápis ckami udělal s výminkami; a ten jest styrzený, poněvadž od sester z Pern- šteina jemu místo dáno, aniž také z toho viní, aby se jim co proti tomu kšaftu ubližovalo, než toliko vznesly, že by se jim Jan z Pernšteina v statek a v dědictví uvázal a v něj vkročil, ješto toho ničímž neukázaly. A také kdyby byl nějaký statek neřízený, snad by takové vznešení býti mohlo, ale tento jest nebožtíkem Vilimem i tudíž Vojtěchem synem jeho, otcem výš jmenovaných sester z Pernšteina, zřízený ; ukázav na to zřízení zemské, že každá cera nebo sestry podle poručení otce nebo bratří při tom zůstaveny býti mají. A tak se jinak nachází, nežli ony vznášejí, že by nenáležitě v statek jich vkročiti měl; neb nebožtík Vojtěch z Pernšteina za zdra- vého života jest poručil, aby Jan z Pernšteina po smrti jeho v statek po něm zů- stalý uvázati se mohl a uvázal, a on tak se jest (ne jakż se od strany mluví, ne- náležitě) podle vuole Vojtěcha z Pernšteina bratra svého zachoval. Na to ukázal svědomí. A netoliko že jest on to dobře 'po bratru učiniti mohl, ale tolikéž strýc po strejci a společník po společníku wmimo děti v statek se uvázati muož i dcer odbý- vati. Na to též zřízení zemské ukázal, tím dokládajíc, že ony sestry sú odbyté a věnem i nad věno opatřeny, a mimo otce jich vyřízení nemají a nemohůú se více a vejse nac potahovati. Než kdež ony sestry na tom vSecku svü spravedlnost stavějí a zakládají, že otec jich Jana z Pernšteina zavazuje, aby to dostatečně opatřil, jak se s tím statkem k nim sestrám zachovati má oc: k tomu tak praví, že ničímž zavázán není, neb jest zavázán, kdyby Buoh jeho Jana z Pernšteina bez dědicuov smrti uchovati neráčil, jakž by se k nim zachovati měl; ale poněvadž dědicové před rukama jsú, že jest již z toho sešlo.

Také jest mluveno, że by on Jan z Pernšteina kšaft učiniti měl a týmž kšaftem od nich sester statek svuoj odcizil: toho se ničímž neukázalo, a tak se před časem domlúvají; než když by na ně co přišlo a jim se statku nedostávalo, snad by tepruv se domlüvati mély, neb statek ujíti nemüz; a tak drž jej kdo drž, kdyby jim nápad nálezel, mohly by k nému hledéti a védély by jak o to mluviti. Neb v tom ksaftu zretedlné tak stojí: „po smrti jeho Jana z Pernšteina a po smrti synuov jeho,