494 C. XXV, Listiny pánüv Jana a Vojtécha 2 Pernsteina
něho Jana nápadu, než po sjití [s] svéta. synuov jeho, ač byli-li by neb byl který,
co jedné každé z nich z toho statku vydáno býti za véno VM f. rejnskych a nad
véno VY f. rejnskych byti má. Třetí v tom kšaftu stojí, jestliže by mu pán Buoh
synuov dáti neráčil, neb souc zemřeli, že ten všecken statek na Jana a syny jeho
připadnúti má, a on Jan z Pern&teina co jim podle vůle a kšaftu otce jich vydati
a čím vybýti má, a nápadové v tý mocnosti, jakž jest otec zřídil, zůstati mají.
A tak zřetedlně nápad na něho Jana a syny synuov jeho poslúpně připadati má;
a z takových nápaduov on Jan nikdy s Vojtěchem sú se nepropustili, tehda to v ce-
losti zůstati má. Dav na to zřízení zemské čísti o nápadích ; též zřízení zemské ukázal,
jak kšaft na mocný list královský učiněný v své celosti a pevnosti zůstati má, jako
by zápis ckami udělal s výminkami; a ten jest styrzený, poněvadž od sester z Pern-
šteina jemu místo dáno, aniž také z toho viní, aby se jim co proti tomu kšaftu
ubližovalo, než toliko vznesly, že by se jim Jan z Pernšteina v statek a v dědictví
uvázal a v něj vkročil, ješto toho ničímž neukázaly. A také kdyby byl nějaký statek
neřízený, snad by takové vznešení býti mohlo, ale tento jest nebožtíkem Vilimem
i tudíž Vojtěchem synem jeho, otcem výš jmenovaných sester z Pernšteina, zřízený ;
ukázav na to zřízení zemské, že každá cera nebo sestry podle poručení otce nebo
bratří při tom zůstaveny býti mají. A tak se jinak nachází, nežli ony vznášejí, že
by nenáležitě v statek jich vkročiti měl; neb nebožtík Vojtěch z Pernšteina za zdra-
vého života jest poručil, aby Jan z Pernšteina po smrti jeho v statek po něm zů-
stalý uvázati se mohl a uvázal, a on tak se jest (ne jakż se od strany mluví, ne-
náležitě) podle vuole Vojtěcha z Pernšteina bratra svého zachoval. Na to ukázal
svědomí. A netoliko že jest on to dobře 'po bratru učiniti mohl, ale tolikéž strýc po
strejci a společník po společníku wmimo děti v statek se uvázati muož i dcer odbý-
vati. Na to též zřízení zemské ukázal, tím dokládajíc, že ony sestry sú odbyté a věnem
i nad věno opatřeny, a mimo otce jich vyřízení nemají a nemohůú se více a vejse nac
potahovati. Než kdež ony sestry na tom vSecku svü spravedlnost stavějí a zakládají,
že otec jich Jana z Pernšteina zavazuje, aby to dostatečně opatřil, jak se s tím
statkem k nim sestrám zachovati má oc: k tomu tak praví, že ničímž zavázán není,
neb jest zavázán, kdyby Buoh jeho Jana z Pernšteina bez dědicuov smrti uchovati
neráčil, jakž by se k nim zachovati měl; ale poněvadž dědicové před rukama jsú,
že jest již z toho sešlo.
Také jest mluveno, że by on Jan z Pernšteina kšaft učiniti měl a týmž
kšaftem od nich sester statek svuoj odcizil: toho se ničímž neukázalo, a tak se před
časem domlúvají; než když by na ně co přišlo a jim se statku nedostávalo, snad by
tepruv se domlüvati mély, neb statek ujíti nemüz; a tak drž jej kdo drž, kdyby jim
nápad nálezel, mohly by k nému hledéti a védély by jak o to mluviti. Neb v tom
ksaftu zretedlné tak stojí: „po smrti jeho Jana z Pernšteina a po smrti synuov jeho,
