Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
332 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
stoupili pred nás lidé naši, rychtář a konšelé i všecka obec ze vsi naší Čelčic, věrní
naši milí, předkládajíc nám obtížnost v živnostech svých, že by pastev málo měli,
snażnou a pokornou prosbou nás žádajíce, abychom je v tom milostivě opatřití ráčili.
A my vtom uznavše je tak obtížné a chtíc lidi ty ze vsi nahoře psanej radši
v statcích rozmnožiti, než by hynouti měli, k jich snažné a nepřestávající prosbě
milostivě jsouce nakloněni, dopřáli sme a tímto listem mocně dopouštíme na Blatech
našich, počnouc od louk jejich Čelčickejch až k loukám Klopotovským nahoru až po
pastviště Hrubeckých, že z nahoře psanej vsi Čelčic lidé naši na těch Blatech, jakž
se nahoře píše, koně, krávy, svině a jinej všelijaký dobytek pásti a toho místa uží-
vati, jakž se jim zdá a líbí, svobodně mají. Kdež pak lidé nahoře psaní takové zvláštní
od nás obdarování majíc k lepším živnostem svým, mají nám a povinni budou za to
i budoucím pánóm a držitelóm panství Tovačovského na zámek náš Tovačov čtyry
kopy grošův českých na penězích obecně bernejch, za groš sedm peněz bílých a za
kopu šedesáte grošuo bílejch, jednou v rok při svatém Martině vydávati. A ten plat
z toho spravíc, žádnému ztoho nic více činiti povinni nebudou, než svobodně a volně
na tom místě pásti a jeho, jakž se jim zdáti a líbiti bude, užívati budou moci, bez
překážky naší i budoucích pánuo a držiteluo panství Tovačovského na budoucí časy.
Tomu na svědomí a lepší stvrzení, což se v tomto listu píše, pečeť naši vlastní
s naším jistejm vědomím k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázali, jenž jest dán a psán
na Tovačově v sobotu po svatém Antonínu léta od narození Syna božího patnácti-
stého dvadcátého sedmého počítajíc.
Archiv musea Franti$kova v Brné, privil. Tovaé. f. 96 b.
202. 1527 v lednu. Na odpověď stavů moravských v Olomouci na sněmu shromážděných
danou poslům krále Ferdinanda a králové Anny v příčině uznání jich za pány přítiskl pečeť
Jan z Pernšteina, z Boskovic. (Sněmy české I. str. 92 čís. 44.)
203. V popisu cesty krále Ferdinanda a jeho manželky Anny do Prahy zaznamenáno,
že dne 1. února 1527 vjížděl do Hory Kutné, a že mezi Čáslaví a Horou před tím přijelo
mu vstříc devět osob šlechtických, mezi kterými na předním místě jmenován Vojtěch z Perušteina.
(Sněmy české I. str. 207 č. 155.)
204. Mikuláš starší z Dobřenic prodává své dědictví v Třesicích, tvrz, dvory, ryb-
níky oc Vojtěchovi z Pernšteina za 1950 (f gr. praz. 1527 v sobotu před sv. Matějem
(23. února). (DZ. 6. C. 18.)
205. Ve zprávě o přijetí a uvítání krále Ferdinanda v Brně a Olomouci zaznamenáno,
že Vojtěch z Pernšteina i Jan, bratr jeho, jmenováni byli dne 22. dubna 1527 jako komisaři,
kteříž vedle jiných jednati měli s Olomúckými v příčině některých předložených artikulův.
(Zpráva něm. v Ms. knih. hrab. Waldst. v Duchcově. Pam. Brn. f. 122. oc.)
206. Jan z Pernšteina jako smírčí soudce vypovídá mezi radou města Olomouce
a kramáři i vinaři v příčině obchodu v krámech, šenku vína a nakládání vína do sklepů
pro vlastní potřebu, a schůzí odbývání bez povolení vrchnosti, jaké schůze pod trestem smrti
