Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
146
v lidu proti zápovědi Boží nalezen nebyl. Nebo kdožby pomina
tento řád, jinde tajně po stranách o blížních utrhal a pomlou-
val, ten hříchem proti nařízení Kristovu, i proti blížním, i proti
lásce vinen bude, a hoden jest přede všemi zjevného trestání
a z Jednoty od řádu vyloučení; poněvadž ho neostfihá, ale
proti nómu hresi; nebo tajny utrhać v lidu ohavnym jest před
Bohem i před lidem Božím.
Potom všech napomenouti sluší v zboru, aby se každý
v tom věrně a sprostně zachoval, a vědělliby kde co a při
kom škodlivého, tu, kdež oznámiti má, aby oznámil, a nic na
to nedbal, by se ten měli hněvati, na kohožby nepravost jeho
oznámil, jedně jemu se opověda, poněvadž opraviti nechce ani
sám k světlu jíti; že toho na svém svědomí nechati nemůž.
Pakliby kdo věda i zamlčel a neoznámil tu, kdež toho řád a
místo, a potom by po stranách to oznamoval a těžkal by se
a horšil, takový že trestán bude.
Leta Páně 1536
rozjímáno i zavříno o těchto věcech :
Nejprv, Ze se mame všickní jednomyslně celým srdcem
zdravého a pravého učení Kristova aneb víry obecné křesťanské
přidržeti, kteréžto vyučuje, věřiti v Pána Ježíše Krista, a po-
kání ve jmenu jeho činiti. Všecky pak ceremonie a řády, neb
všeliká ustavení tak a potud říditi i také držeti, pokudžby
k tomu k víře v Pána Ježíše Krista a ku pokání pravému a
v pravdě jeho pfisluhovala, i také lid vlásce a v svornosti a
v dobrém poboZném pokoji zachovávala.
Druhé, aby jedenkaZdy z nás, ktefiZ jsme v radé, spolu
řádného tovaryše držel býti na jeho místě za věrného a pil-
ného Bohu i Jednotě jako sebe samého na svém místě, a jí-
náče se o něm nedomýšlel, ani na něj jiným věřil, dokavádž
by skutky zjevnými aneb dvěma i třemi svědky hodnověr
nými na něho prokázáno, a v ouzké radě uznáno dobře ne
bylo. Aby se mezi námi řeč apoštola tudy plnila, kterouž
jest psal zboru Filipenskému v kap. 2.: Jedni druhé za dů-
stojnější mějte.
Třetí, aby tajnost rady od každého z nás zachovávána
byla pod hříchem a pokutou rady Boží, a od žádného nikam
vynášína nebyla žádným obyčejem, lečby komu od staršího co
z hodných příčin dopuštěno bylo.
Ctvrte, na čem sme se společně svolili aneb kdy svo-
líme při kterékoli věci, buď veliké neb malé, to aby každý
zachovával, toho se neodcital, dať se nebo nedať, a jináče
toho nižádný neměnil, leč zase s společným úsudkem.
