Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
222
a sepsali. I což v té míře činiti? K rozvážení toho přečten
nález a úsudek starých Bratří leta 1496 učiněný, jak bychom
se k jiným jednotám chovati měli. A ten oblíben i za pra-
vidlo přijat, a podle něho na tomto zavříno.
Poněvadž nám Pán Bůh z milosti své prvé hned v na
šich předcích dal pravdu poznati, k ní se shluknouti, a v po-
slušenství její uvésti, i řád s kázní vyzdvíhnouti, pro službu
též pravdy, že nám, prvé než jim v Kristu bylým a ještě zů-
stávajícím, nesluší od této pravdy a služby její i od obcování
a svazku lásky i pokoje v mír s zrušením a zkázou Jednoty
odstoupiti pro Boha a svědomí.
Druhé. V té pravdě a podělení jich netupice (ovšem toho
dobrého co jim Pán Bůh dávati ráčil), rádi s nimi v dobrém
přátelství zůstávati a trvati chceme, a jim sloužiti k hojněj-
šímu osvícení. A dá-li jim Bůh dokonalost větší ne v řeči
ale v skutku, i pomoci k pravdě zřízené, s nimi se cele spol
čiti. | Zatím, jakož prvé sme opravili; při čem bychom z po-
sloužení Božího a lidí osvícených posloužení při sobě našli,
tak i ještě té vůle a hotovosti jsme.
Protož k nim se trpělivě a pokojně míti chceme, mnoho
od nich sná&ejice, zdaby Büh dal je 1 vyziskati. A však ne-
přestanou-li na tom a tužšími odpory proti nám půjdou, již
náleZeti bude místné pficiny sepsati a jim jich podati, proč
od své společnosti pustiti a s zkázou neb pádem Jednoty s nimi
se smisiti náleZité nebyloby atd.
A když 1 na obor kněží toho též podáno bylo, tuto nám
odpověď dali, jakž níže stojí.
Bratří a otcové naši v Kristu: Kdež ten artikul na nás
podán jest, hodně-li se předkové naši oddělili od římské a ka-
lišné sekty, a sluší-li nám k nim zase přistoupiti, též i k evan-
geliküm se připojiti, toto k tomu říkáme.
Co se dotýče římské a kališné strany, poněvadž ty věci
při nich předce zůstávají, a oni se ještě více v nich tvrdí, pro
něž oddělení spravedlivě se stalo a zvláštní shromáždění uči-
něno, tak se nám vidí, že toho učiniti nesluší, lečby kdo chtěl
charakter neb znamení šelmy na své čelo přijíti.
Strany pak evangelíků toto se nám vidí: pokudž koli
kteří mají co dobrého, na kterých koli místech více neb méně,
jich nezamítáme, ale přijímáme a jedno jsme, jakoż pak na
ten způsob otcové naši předešlých časů svaté tovaryšství s nimi
učinili. Jináče vidí se, že bychom pravdě Boží potupu činili.
A však tak, aby shromáždění naše, kteréž učiněno jest
pro užívání obnovených pravd víry, tím opuštěno nebylo ale
zachováno a vždy vic rozmnožováno. Co se pak evangelíků
NALI
marných, tím jmenem přikrytých (kteříž pro svá provinění