1071

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images - Tags: Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

21

otevřeně, a poeticky převyšuje tyto básníky velice již svou technikou básnickou.

U pozdějších shledáváme konvencionelní úvod: buď básník si vyjde a potki nókoho, s nímž se dá do řeči, anebo oplakávů smrť toho pána, kterého opěvuje, pak popisuje vlastní děj a konečně přejde slovy ,Daz wappen ich visieren wil' nebo po- dobné k popisu erbu. Pohlednéme naproti tomu na obsah a na stavbu básně Heinrichovy.

Básník vyčítá řadu reků o kterých se dočítáme v knihách; v Čechách však žije prý rytíř, jehož jméno převyšuje všechna dosud známá. Aby všechny jeho slavné činy vyčetl, není bá- sník s to, vyvolí si tedy jen jeden skutek, kterým ve všech ze- mích se proslavil.

„V slavném městě Paříži objevil se na cestě dobro- družné, -— král právě s dámami svého dvoru snídal v zahradě u města, — tu rek z Čech dal se odíti v brnění. Stříbroskvělé byly kroužky odění jeho, červenou sukni, krásně vyšitou od jemné bílé ruky, vzal přes ně, stejné barvy byl kropíř oře, jehož uzda a řemení zvonilo zlatem. Rytíř podvázal si lesklý helm, zdobený korunou, do níž bylo nastrkáno supich per pozlacenych. Závoj ze žlutého hedvábí, znamení tajné lásky, byl uvázán kol peří a vlál ve větru jako jeho prapor. Štít byl potažen červenými krčky kun, a v nich byl vykrojen z bílého hranostaje lev s otevřenou tlamou. Rytíř se všinul v sedlo, na čtyřech tyčích nesli nad ním nebesa, dvanácte svící, velkých jako trámy, svítilo vzdor jasnému slunci, tak jel rytii pred krále, jeho kůň postavil se na koberec, prostřený na travnik, a hrdina dal se ohläsiti.

Král kynul dvěma nejvybranějším rytířům svého dvoru, aby se ozbrojili. Anšovant z Belole učinil klání à byl sboden. družina českého rytíře zmocnila se koně jeho. Ne lépe dařilo se Grinetovi, rytirovi z Normandie, i on padl do prachu a kůň jeho byl ztracen. Ale šlechetný vítěz spokojil se se ctí a vrátil přemoženým ihned koně jejich. Dostalo se mu za to větší kořistí, mnohá krásná ústa vyslovila mu libezně své po- divení, a král sám obdaroval ho krásným ořem a mnohými skvosty. Byl to pan Jan z Michalovic, jenž novými vždy ry- tièskÿmi činy množí ještě slávu svou“.