Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
94
kládá se na přízvuku, tak Ze mûZe vers grammatieky kratsi
býti imetricky stejný s delším, mají-li jen stejně taklů veršových,
na př.:
den armen ritter Albrant.
wan mir ist daz von im bekant -- 14
nach àventiüre goeriten.
emplaugen nach hérlichen siten — A6
mit richer koste dar an,
wie er gezicret af den plan — 58
Prizvuk prfirozeny vyZaduje, aby slabika kmenovä mela prizvuk
hlavní (bochton, fortissimo); přízvuk vedlejší (tiefton, forte) aby
měla slabika následující tehdá, je-li kmenová slabika dlouhá, tedy:
hérlich, érén, vroüwén, kósté, hérzè, michel; je-li však kme-
nová slabika krátká, teprve slabika tretí: frémedé, küniges, téte
diz,táge àls, édelén. Slabika druhá je pak bezprízvucná (unbe-
tont, piano).
Je-li e samohláskou s vedlejším přízvukem, nazýváme je
bezezvukym (tonlos), je-li bez přízvuku, nazývá se němým
(stumm); v painátkách psaných středoněmecky (zď.) nahrazuje
oboje někdy z.
Takt veršový skládá se z dvihu a kladu, anebo z dvihu
a pausy; dvih vyžaduje slabiku s hlavním nebo vedlejším pří-
zvukem, klerá musí však míti přízvuk silnější než klad. Vers
má čtyři dvihy, vychäzi-li jednoslabičně (muZsky, stumpf);
vycházi-li dvouslabičné (žensky, klingend) obyčejně jen tři.
Dvih i klad maji byti metricky jednoslabi¢ny, treba by gram-
maticky se rüznily poctem slabik; jednoslabi¢nosti pak doci-
lime zanzlenim, synkopou, apokopou, clisi.
Zauzleni (verschleifung) znaći čtení němého e (nebo z)
takovým způsobem, že s předcházející slabikou splyne; čteme
pas — Z — ZA —
takto: tugenthaft, kuneges, erkrigen, gestigen, geriten, silen,
lobe, tadel, adel, anebo v kladu: willen erslüc, wunnencli-
chen erklane, wápenrocke geliche.
Synkopy a apokopy užívají všichni básníci s větší vol-
nosti než v moderní metrice německé ; kde rukopis, jak často
bývá, má tvary plné, značím ji podtečkováním: marcgráve,
erzeigel, tepich, solde, swan, houb(e)len, waren, wór. ertrach(tejt,
gemach(e)t, vergul(de)ter.
