Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
47
A mimo slova i némecké obraty ptijala skladba česká, ba
předpokládá se vliv německý i v částech, které by měly cizímu
vlivu býti nepřístupny; tak slyšel jsem o českém přízvuku
tvrditi Job. Schmidta, že se změnil vlivem německým, nevím
však, nezakládá-li se tento názor na chybném ponětí o českém
prízvuku samém. Jest zajisté velmi pravdě uepodobno, że by
si Čechové byli svůj přízvuk trochejsky zménili dle němčiny,
která tenkräte jestè k jinému principu, k sestupujícimu prizvuku
se znala. A rovněž pochybné jest mínění, rozšířené i v Ce-
chách, Ze celà řada hláskových proměn udála se dle vzoru ně-
meckého ; jsou to ony proměny hláskové, které mají své ob-
doby v němčině. totiž přehláska 2 v Ď, změna starého ó v zo
a pak v ž, dále 7 v au à on, a * v ay a ej.
Že zde je obdoba, nelze popříti, rovněž ne, že proměny
ty v německém jazyku se dály dříve než v českém; ale co se
dále uvádí na vysvěllenou, jest velice pochybno a nechce se
shodovali se zákony o vývoji jazyků. Nejjednodušší vysvětlení,
že vznikly tyto obměny nejprvé v ústech lidu na hranici ja-
zykové, rozpadává se dvěma věcmi. Předně, některé obměny
jsou v němčině o několik století starší než v češtině, tak že
nikdo nemohl věděti, že jistý německý tvar měl kdysi tytéž
hlásky jako český. Za druhé právě lid u Domažlic na samých
hranicích bavorských zachoval staré jednoduché ú m. ou.
Koncčně někleré obiněny jsou jen podobny, ale nikoliv stejny,
na př. v němčině každé Z se mční v ez, v češtině jen ý (a ź po
c, 2, s, t.j. vlastně také 5); téZ prehláska se dá solva srovnati.
Ponechávaje si na jinou dobu prozkoumáni téchto záhad
a vůbce vlivů němčiny na češtinu, o kterých v české literatuře
je pracováno pramálo, obracím zde zřetel jenom ke dvěma
kategoriím : k pověsti národní a k literatuře.
Známo jest, že Dětřich Veronsky byl v Čechách velice
znám, jest však dle nálezů z nové a nejnovější doby ') patrno,
že vešel ve známosť českými básněmi o Růžové zabradě a
o Laurinoyl; jak ho seznali kronikáři ruští, nevím *).
!) Brückner, Bóhmische Studien v Archivu für slavische Philo-
logie XL, 81 a nn.
2) Nehring (Ateneum VIII., 3, 360): „Do Rusi dostała się powieść
o Dietrichu Berneńskim, któri w starzéj kronice Nowgrodzkiéj na-
zwany poganyj zlyj Dedrik v grade Wr'ne*,
