Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
41
A tomu králi bychom měli upirati basné, pod jeho
jménem zachované? Nikoli, tyto tři písně jsou zajisté jeho
majetkem, třeba je byl některý pěvec německý při dvoře po-
někud opravoval *).
Václav žil v době, kdy ideály rytířstva a tajné lásky ne-
měly již té plné platnosti jako dříve, a mnohý byl asi při
dvoře jeho, který tvrdil, že láska a rozkoš jsou důstojnosti
a cti na úkor: tu Václav zastal se napadených — učinil to
písní, kterou vypravoval o své lásce, o lásce ideální, která
nejen že neubírá důstojnosti, nýbrž zvyšuje ji.
„Velešťastnou událostí láska mne vedla k libezné düstoj-
nosti. Radosti vzdychám, pomyslim-li na to, že mi darovala
k milování (jak bylo mým ideálem dříve) ženu tak milou, že
se tím mohu stále honositi, aniž bych ovšem ji prozradil.
K velké radosti přimísila velký bol, ten musím snášeti pořád,
buď to komu libo nebo žel.
Moje mysl mne upozornila na milenku, — blaze mi —
a když ona, má touha, mé potěšení, očima mi přišla do srdce,
tu musel jsem toužiti po ní ještě více, po roztomilé krásce, ach
příliš dlouho. Srdce a rozum věnoval jsem službě její, a ona,
původ mých radostí všech, ona mi popřála tolik, že jsem vždy
vesel z toho, ale přece strádám.
Dopřála mi totiž políbiti svá sladounkà üsta, ústa jako růže,
která se tlačí z kalichu, když touží po sladké rose. Cokoli muž
1) Feifalik v Sitzungsberichte der kais. Akademie, 25. 326—352
dovozuje velmi duchaplně, ale přece ne přesvědčivě, že básně ruko-
pisu pařížského (tb. zv. Manesského) jsou jen naznačeny jménem Václa-
vovým, aby básník měl některého krále ve své sbírce, jako tam ne-
právem vložil básně od cisaïe Jindricha VI, kdezto žádná zpráva
souvěká se nezachovala o básnické činnosti českého krále. Ale byl
by mohl písař nebo sběratel rukopisu se odvážití nazvati Václava
básníkem, kdyby nikdo dotud о 6650 jeho činnosti nebyl věděl? Ne-
byla tedy zajisté aspoň souvěká pověsť o této činnosti? A neměl mezi
německými králi (kteří nebyli cisafi) dosti jmen, jimž by připsal několik
basni? Jak malo zde rozhodují kroniky od kněží sepsané, netřeba
vykladati. Celý tón, kterým básník mluví o své milence a o svém
sebezapření, dá se vyložiti jenom vysokým společenským postave-
ním jeho.
