| [1] |
|
|---|
| [2] |
A tomu králi bychom měli upirati basné, pod jeho
|
|---|
| [3] |
jménem zachované? Nikoli, tyto tři písně jsou zajisté jeho
|
|---|
| [4] |
majetkem, třeba je byl některý pěvec německý při dvoře po-
|
|---|
| [5] |
|
|---|
| [6] |
Václav žil v době, kdy ideály rytířstva a tajné lásky ne-
|
|---|
| [7] |
měly již té plné platnosti jako dříve, a mnohý byl asi při
|
|---|
| [8] |
dvoře jeho, který tvrdil, že láska a rozkoš jsou důstojnosti
|
|---|
| [9] |
a cti na úkor: tu Václav zastal se napadených — učinil to
|
|---|
| [10] |
písní, kterou vypravoval o své lásce, o lásce ideální, která
|
|---|
| [11] |
nejen že neubírá důstojnosti, nýbrž zvyšuje ji.
|
|---|
| [12] |
„Velešťastnou událostí láska mne vedla k libezné düstoj-
|
|---|
| [13] |
nosti. Radosti vzdychám, pomyslim-li na to, že mi darovala
|
|---|
| [14] |
k milování (jak bylo mým ideálem dříve) ženu tak milou, že
|
|---|
| [15] |
se tím mohu stále honositi, aniž bych ovšem ji prozradil.
|
|---|
| [16] |
K velké radosti přimísila velký bol, ten musím snášeti pořád,
|
|---|
| [17] |
buď to komu libo nebo žel.
|
|---|
| [18] |
Moje mysl mne upozornila na milenku, — blaze mi —
|
|---|
| [19] |
a když ona, má touha, mé potěšení, očima mi přišla do srdce,
|
|---|
| [20] |
tu musel jsem toužiti po ní ještě více, po roztomilé krásce, ach
|
|---|
| [21] |
příliš dlouho. Srdce a rozum věnoval jsem službě její, a ona,
|
|---|
| [22] |
původ mých radostí všech, ona mi popřála tolik, že jsem vždy
|
|---|
| [23] |
vesel z toho, ale přece strádám.
|
|---|
| [24] |
Dopřála mi totiž políbiti svá sladounkà üsta, ústa jako růže,
|
|---|
| [25] |
která se tlačí z kalichu, když touží po sladké rose. Cokoli muž
|
|---|
| [26] |
1) Feifalik v Sitzungsberichte der kais. Akademie, 25. 326—352
|
|---|
| [27] |
dovozuje velmi duchaplně, ale přece ne přesvědčivě, že básně ruko-
|
|---|
| [28] |
pisu pařížského (tb. zv. Manesského) jsou jen naznačeny jménem Václa-
|
|---|
| [29] |
vovým, aby básník měl některého krále ve své sbírce, jako tam ne-
|
|---|
| [30] |
právem vložil básně od cisaïe Jindricha VI, kdezto žádná zpráva
|
|---|
| [31] |
souvěká se nezachovala o básnické činnosti českého krále. Ale byl
|
|---|
| [32] |
by mohl písař nebo sběratel rukopisu se odvážití nazvati Václava
|
|---|
| [33] |
básníkem, kdyby nikdo dotud о 6650 jeho činnosti nebyl věděl? Ne-
|
|---|
| [34] |
byla tedy zajisté aspoň souvěká pověsť o této činnosti? A neměl mezi
|
|---|
| [35] |
německými králi (kteří nebyli cisafi) dosti jmen, jimž by připsal několik
|
|---|
| [36] |
basni? Jak malo zde rozhodují kroniky od kněží sepsané, netřeba
|
|---|
| [37] |
vykladati. Celý tón, kterým básník mluví o své milence a o svém
|
|---|
| [38] |
sebezapření, dá se vyložiti jenom vysokým společenským postave-
|
|---|
| [39] |
ním jeho.
|
|---|
