Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
40
Jméno ,Běheim“ vykládá jako složeninu z latiny a němčiny:
dé znamená pry beatus, a żezm je dim nebo vlasť, podle toho
oslovuje pak Václava jako krále blažené zemč. Modlitbou za
královské manžely, jimž vyprošuje: u Matky Boží šťastné stáří
a mnohá léta, báseň Ulrichova se konéi !).
O Václavovi druhém nakreslil V. Nebeský zcela nesprávný
obraz, chtě dokazati, że německé písně Václavovy nemohou
býti od něho, nýbrž jen od Václava I. 2). Tato domněnka již
sama o sobě by byla pravdě nepodobna; Václav I. sotva znal
němčinu tou měrou, aby mohl skládati písně, kdežto Václavu II.,
který v tak útlém stáří pobyl delší dobu v Německu, byla tato
řeč druhou mateřštinou. A Václav II. nebyl jenom asketou,
jakým ho chce míti Nebeský, třeba měl takovou idiosynkrasii
před bouřkou, že si zalezl před ní vždy do skříně na ostatky.
Vaclav byl, mimo náboženskou horlivost svou, romantik, při
tom světských radostí a nádhery milovný, štědrý a v jistém
ohledu tak se blížil ideálu středověkého knížete, jako nezapo-
menutelny otec jeho.
S velikou slavností byl pasován na rytíře, jak víme od
Frauenloba, svědka slavnosti té?), r. 1297 vynahradil rytířům
dary, kterć byli dali spilmanüm *), a s roztomilou zani-
cenosii praví, pfi pohledu na krásnou krajinu zbraslavskou,
że by ji ani Kristovi samému nedaroval, ale rád že ji věnuje
své paní, Panně Marii 5).
1) 7883. Nu bite ich, werde muoter, dich
daz dů, vrouwe, erhoerest mich
an dem künege wol gemuoten
Wenzelabe und an der guoten,
an der küniginne clär,
gip in saeldenrichen jär,
vrouwe, aller tugende ein übertugent.
ir clâre geburt, ir blüende iugent
hoehe in wirdigem alter.
2) Cas. Ces. Mus. 28, str. 847—368, kdez i starsi literatura. této
otazky, nyni odbyte.
3) 185. Der sehste kiinic von Béheim ritter wart; dd bi
von schanden vri
was ie sin swert umb váhen.
4) Aunales Colmar 1997: Rex Bohemie, filius Ottochari, curiam
celebravit, qualem numquam aliquis regum neo Assuerus nec Salomon
creditur celobrasse, dedit enim laute et abunde advenientibus omnia,
et dona, que milites histrionibus largiti fuerunt, restituit universa.
5) Fontes rer. Boh. IV., 69.
