Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Bleharies z Tournai, tak i tito, uprchnuvše, šířili bludy jinde. Tak
se stalo, že inkvisice ještě napomohla k dalšímu rozsévání zásad
husitských.
Proces lillský jest zajímavý ještě v jiném ohledu: jako v roce
1418, tak i roku 1430 sektáři hledali útulek — v Čechách! Máme
o jednom z nich (kteří jsou jmenováni v listu Filipa Dobrého)
zprávu dosti podrobnou. Byl to Jan z Hiellin u, Zenaty klerik
z Tournai, o némZ zajímavé údaje podává bula Martina V. daná
v Římě, 22. dubna, 1431.1 Vzhledem k důležitosti dokumentu bu-
deme se s ním obšírnčji zabývati.
K jaké sektě Jan z Hiellin-u náležel? V bule čteme: „Volens
ad infideles Hussitas sive Bohemos transire eorumque sectam, que
utique in multis cum opinionibus, quas ipse tenebat, concordabat^ ...
Na jiném místě čteme: „cum olim quedam secta in partibus illis
(== Tournai) de novo exorta fuisset, exponens ipse ... eius
errores^. Dle Beuzarta to byli (jak jsme již nahoře poukázali) po-
kračovatelé Turlupinů, t. j. sekta viklefsko-valdenská. To úplně
potvrzují další slova buly, dle nichž klerik Jan se držel své sekty
přes patnáct let. Přináležel k ní tudíž již aspoň od roku 1416, což
souhlasí s vývojem sektářství ve Flandrech, jak jsme ho již seznali.
Jaké bylo učení sekty? Směřovalo ,contra fidem catholicam et
sanctam matrem ecclesiam eiusque sacramenta et ministros*, To
zcela odpovida nauce sektafi inkvirovanych roku 1420. Jedna se
teď o českou sektu, která byla s nimi spřizněna, což není nesnadno.
Oficielní strana pražská nauku o svátostech vždy hájila, takže se
dá mysleti jenom na radikální husity.
Jedná se nyní o osobu chyceného sektáře. Jestli dle uvedeného
již mandátu vévody Filipa sestávala sekta z lidí prostých, pak se
dá předpokládati, že klerik nad ně rozhodně vynikal a tudíž ne-
patřil mezi poslední. Skutečně se o něm dočítáme, že svedl mnoho
lidí dospělých i dětí, jakož i že měl u sebe mnoho knih psaných,
„in vulgari gallico“. Dá se souditi, že to nebyly pouze kazatelské
příručky, nýbrž i apologetické (katechismy ?), neboť bula praví, že
„dubia que habebant (— posluchaói) in eisdem libris interpreta-
batur“. Jan z Hiellin-u byl tedy zcela jistě valdenskym agitátorem,
který chtěl „tota intencione adherere“ husitům.
Všimněme si věci po stránce zeměpisné. Kolem roku 1423 agi-
toval na území francouzsko-švýcarském Mikuláš Serrurier, v letech
1429—1430 konala se ve Frýburku (švýcarském) inkvisice Valden-
ských, kteří se prohlašovali za totožné s husity.2 V téže době
1 Frédéricg, III, 81. Viz přílohu č. 28.
2 Haupt, Waldensertum und Inquisition, etc., 110.
31
