994

167

2045 Jižs slyšal dosti znamenie, Zet zde nenie utěšenie! Ještět viec praviti budu o hrozném budücém südu, když sám Ježíš, král všech ctností, 2050 příde súdit v . . . . velebnosti, vuokol něho oheň zplane; tu dobrý i hřiešný stane a uzří jej oko všaké jenž jej ubádalo také. 2055 Ktož вё Ježíšem styděli, pokorně ho nepřijeli, v hrózé jej budü slyšeti, budet sé jimi stydéti, Ježíš spravedlnosti tvrdé 2060 setře jich úmysly hrdé. Ten den hnóvu i sużenie, den tesknosti i bwrenie. hubenstva, hofe v temnosti, den mhly, vichru i mraénosti, 2065 den hrozné triby a jeku, hoře hřiešnému člověku, kdež nemá žádné pomoci, nelzé zbýti božie moci! Běda, hřiešniče neščastný, 2070 když již tvoji hřieši vlastní dolíčie toho, žes provinil, a řkúc: „Teď smy! tys nás činil !“ Ze všech skutkóv, každé věci dáš počet i z prázdné řeči! 2075 Tehdy v tom přehrozném súdu sotně svatí hoře zbudů, o zlých pak i řeči nenie! Auvech! hrozné rozlúčenie : slyš to, ktož hreší bez studu,

1961. Srovnej s tímto veršem Dies irae dies illa: Quid sum miser tune dicturus ... cum vix justus sit securus! a srov. též v. 2095. — 1?) hrzeffy D (m. gt whrzieffiech).