994

12

radu miti, aby nepřátelům byl silen a pokojně panovati mohl (491, sl), svym vérnym má býti dobrotiv, ale proti násilníkům a odbojeům přísný (551, sl.; 908, sl.), a má míti varující příklad na těch, kteří „dotud sú zlost na zlost kladli,“ aż sami upadli a zahynuli (1033). Ukazuje-li Smil v radách tuto právě dotýkaných a mnohými gnomickými průpovědmi hlubokého smyslu proplétaných, jaký byl podlé zkušenosti své a svého přesvědčení, prozrazuje se zase na místech jiných, že vedlé nadání vrozeného a vedlé poučení vzatého ze zku- šenosti a ze života bylo při něm také vzdělání knižné. O tom svědčí ovšem již jeho bakalářství, ale nad to i některé stopy v jeho básni. Tu podobá se především. že znal současnou literaturu českou, ježto v. 90—91 zdali proti slunci sviece jasně kdy muoèe svietiti

zdají se býti reminiscencí z Alexandreidy, kde se čte

neb sem před ním *) tako maly,

jakž přede lvem zvěř ustalý

a před sluncem voštěná sviečka,

neb před mořem mělká řiečka **): ano celý odstavec (v. 56—79) Nové Rady, kde Smil nit svého vypravování přetrhuje, aby odpověděl k ná- mítce, dle kteréžby rady a sněmování zvířat věcí ne- možnou byly, upomíná na začáteční verše Alexandreidy a Dalimilovy. Také pro nechuť jeho k cizozemcim a „chlapům“ nalézají se podoby v Alexandreidě a Dali- milu. Kolčava odporouéi králi lidi malé (1666 sl). ježto prý jsou úkladní a ktomu udatní, a v básni O po- stavách a mravech lidskych éte se o lidech krátkých. že jsou dobrého rozumu (Výb. I. 958, 27 sl). Spatek

*) t. skladatel básně před Aristotelem. **) Výbor I. 1091.